Rodokmen>>>4. kapitola

23. prosince 2012 v 23:48 | Berry Lettyen's |  Rodokmen

No koment. Jen 1 222 slov, ale takové navnadění na pátou kapitolu.

4. kapitola


Anna
Kostel stojící na náměstí mi naháněl hrůzu a zároveň ve mně vzbuzoval respekt. Stála jsem v místech, kde začaly dějiny posluhovaček. Nechápala jsem, to že jsem celou významnou cestu sem do Evropy, do Česka, do Plzně, na místo, kde se zrodila má rasa. Měla jsem pocit, že by na mne byl Darcy pyšný. Ale byl to jen pocit.
Stejně tak, jako byl pocit, že dokážu něco, co jsem nezvládla v minulosti. Ovšem odhodit všechny obavy a vyjít pravdě vstříc mi přišlo, jako ta nejjednodušší věc na celém světě. Předtím jsem, ale musela zachránit Tess a s tím mi pomůže Axie.
Nikdy jsem si nebyla jistější než teď, že někoho musím zabít a tím někým byl Brian a Vivien. Oba. Jeden šel po mně a druhý šel po Tess. Jak prosté.
S Axie jsme nikde nebydlely, stejně jsem měla za úkol jen najít Tess a zabít Briana. To je vše.
Axie ke mně pomalu přišla a dotkla se mé ruky.
"Hustý, co?" pronesla krapet nezdvořile. Pokývla jsem hlavou. "A já promiň, že jsem tak vlezlá, ale tys toho chlapa už někdy viděla?"
"Nejsi vlezlá. A ano viděla, dokonce znala. Až moc dobře znala, ale to je na dlouhé vyprávění," chápala jsem Axiinu otázku a to už jen z toho důvodu, že jela se mnou.
"Když já mám dlouhé příběhy ráda," odvětila prosebně.
"Dobrá, ale co se takhle jít podívat do kostela?" pravila jsem rozechvěle.
"Proč ne,"
Šla jsem s Axie po boku mlčky do kostela, tedy přesněji katedrály. Katedrály sv. Bartoloměje. Uvnitř nebylo ani živáčka. Tedy až na dvojici sedící v předních lavicích. Vzala jsem Axie za rameno a stáhla ji s sebou na přesně opačnou stranu katedrály, než seděla dvojice.
Obdivovala jsem tu nádhernou loď a oltář. Opravdu tahle gotická stavba stála za návštěvu. Byla překrásná.
"Tak mluv," vyhrkla Axie možná až moc nahlas, ale dvojic vpředu to nijak nerozrušilo, ani se po nás neohlédla.
"Dobrá, ale nevím, kde mám začít,"
"V době kdys ho poznala prvně," konstatovala Axie energeticky. Už vypadala o dost lépe, než v době kdy jsme ještě pobývaly ve státech.
"Střední škola," Myšlenkami jsem se přesunula na střední školu v Seattlu. Ponořila jsem se do těch vzpomínek, v určitých chvílích byly hezké opravdu moc hezké. "Tehdy jsem byla ve třeťáku a byla jsem na škole poměrně oblíbená. Měla jsem i nejlepšího kamaráda, Colin se jmenoval.
Jednou jsem se takhle procházela po školních pozemcích a narazila na kluka, který se snažil zorientovat v plánku školy, před sebou měl na zemi rozložený oběd, papír a tužku. Z batohu si udělal provizorní stoleček, který se byl nerovný a nesmírně se vrklal. Přišla jsem k tomu klukovi a zeptala se, jestli nepotřebuje pomoct, potřeboval. Postupně jsem mu na plánku ukázala všechny učebny, místnosti a vchody. Společně jsme se toho tehdy opravdu moc nasmáli a od té doby jsme se začali doprovázet na všechny hodiny, oběd a po škole vždycky někam zašli. Byla to radost, opravdu.
Jenže Colina to opravdu hodně poznamenalo, začal se hůř učit a často za mnou běhal, jako ocásek. Nedokázal pochopit, že trávím čas s někým jiným. Ano možná to ode mne bylo kruté, ale Colin se měl chovat, alespoň trochu slušně. Ve čtvrťáku kvůli tomu vyprovokoval Briana ke rvačce. V jídelně. Pokoušela jsem se od sebe dostat, ale byla práce vůbec se k nim dostat. Shromáždili se kolem nich totiž ostatní studenti a pokřikovali, doslova je k tomu pobízeli.
Byla jsem v šoku a taky jsem zato Briana pěkně sprdla, jenže on to nebral na vědomí a místo toho řekl jen: 'Chránil jsem tvou čest, ten blbec tě urážel,'. Musela jsem Brianovi dát za pravdu, Colin mi kvůli získání pozornosti začal nechtěně urážet. Býval zvyklý, že mi měl jen pro sebe a nemusel se o mne s nikým dělit. Jenže aby to Brian udělal ještě horší," odmlčela jsem a významně pohlédla na Axie. Ta s dychtivým výrazem poslouchala mému tichému vyprávění, sklouzla jsem pohledem ke dvojici, stále byla na svém místě a nejspíš nás úplně ignorovala.
"Co se stalo dál? Mluv. Dělej!"
"No jo. Takže, aby to Brian udělal ještě horší dal mi pusu. Ale ne nějakou kamarádskou, opravdovou," Axie na mne vyjeveně zírala.
"Cože!?" vylétlo z ní. "Takže ty a pan Jsem-úchylnej-vzývač-a-mám-chuť-vraždit jste spolu na střední chodili?!" Pokývala jsem hlavou na znamení souhlasu. "No ty bláho!" Axie začala dělat, že na ni jdou mdloby.
"Bylo to fajn, až do té doby než jsem přišla na to, že je vzývač a posedla ho ta první vlna moci, kdy se cítí, jakože mohou rozhodovat o chodu světa. Jenže Brian se rozhodl, že bude ještě mocnějším vzývačem než je a k tomu potřeboval smrt posluhovačky. Bohužel já měla tu smůlu, že jsem byla nejblíže,"
"On tě chtěl zabít?"
"Uhm,"
"To je příšerné," Nastala dlouhá chvíle mlčení a dvojice, která seděla v první řadě zmizela. Ani mě nenapadlo přemýšlet o tom, že by nám něco udělali a navíc v kostele. Bohužel jsem zase podcenila soupeře.
Jeden z nich mi napadl ze zadu a než Axie stihla vykřiknout, ležela jsem na zemi a žena se mi pokoušela znehybnit. Nebyla ovšem tak dobře vytrénovaná na boj, ale vlastnila pistoli. Žena s hnědými vlasy vytáhla pistoli, kterou měla schovanou za opaskem. Začala jsem se bránit o to víc. Rozhodně jsem netoužila po tom být zastřelená a už vůbec ne v kostele, jenže žena vypadala, že pistoli má pouze, jako případný donucovací prostředek.
Skrčila jsem nohu a vykopla, povedlo se mi kolem praštit ženu do břicha. Zvedla se a zapotácela se, drahocenná vteřina. Chopila jsem situaci do vlastních rukou, vzala jsem ženu za límec košile a otočila ji čelem k sobě. Byla oproti mně v nevýhodě, jelikož jsem byla o něco vyšší a hbitější. Neochotně jsem jí drtila zápěstí, aby pustila zbraň z ruky. Zděšeně vyjekla, když uviděla Axie v podobě vlkodlaka. Pistole s kovovím zaduněním dopadla na kamennou podlahu. Jemně jsem strčila do ženy a ta upadla po zadu na lavici. Lavice se pod plnou vahou nárazu překlopila nazad.
"Kdo tě poslal?" zasyčela jsem.
"To ze mne nikdy nedostaneš!" vykřikla.
"Opravdu ne?" vyštěkla jsem a kolem se jí opřela do ramene. Nerada jsem někomu takhle ubližovala, ale teď to byla nouze.
"Dobrá! Ale už přestaň, prosím! Bolí to!" prosila.
"Tak řekni kdo to je!"
"B-Brian, prý ho znáš. Měli jsme tě přivést," povolila jsem.
"Zmiz a jemu vyřiď, že ho čeká brzké shledání s Annou," pustila jsem ji a stoupla si. Zrychleně jsem se natáhla po pistoli a strčila si ji za pás kalhot. Žena se zvedla ze země a utekla, vzala s sebou u svého druha, který se pral s Axie.
"Co to bylo?" ptala se Axie ošemetně teď už v normální podobě.
"Brian si myslel, že náš přemůžou jeho pochopové," mluvila jsem hodně sarkasticky.
"To je vidět," odvětila stroze.
Sotva jsme vyšly z kostela, udělalo se mi špatně. Měla jsem pocit, jako kdyby mi měla puknout hlava.
"Anno!" zaječela Axie. "Sakra Anno, co se děje?!" Sotva jsem ji vnímala, bylo mi, jako kdyby na mne někdo posílal Hrozbu, ale to těžko, jedině že by to byla Axie.
V hlavě mi promluvil známý hlas. Ach Anno, nedáváš si pozor a zahráváš si s někým, na koho nemáš. Rozhodně bys toho měla nechat, ale jdeš si za svým. Pokud máš chuť umřít tak přijď, ty víš kam.
Zhluboka jsem dýchala a civěla na Axie.
Věděla jsem, že jdu bojovat. Ale nevěděla jestli přežiju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 24. prosince 2012 v 9:30 | Reagovat

To bolo fantastické! Chudák Anna, čo si s Brianom musela prežiť. A Axie je zlatá, obľúbila som si ju.
Dúfam teda, že im Anna nakope zadky. Ale ale verím, že áno, ona je silná. :)
Rýchlo ďalšiu kapitolu, hltám tvoj príbeh! :))

2 Zoey Zoey | Web | 24. prosince 2012 v 17:12 | Reagovat

To bylo opravdu...nádherné. Nemám slov a jak to tak vypadá, nebudu mít slov ještě hodně dlouho... :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|