Rodokmen>>>6. kapitola

25. prosince 2012 v 21:38 | Berry Lettyen's |  Rodokmen
Ok. Zase se pohybuji kolem 1 200 slov, ale věřte ty kapitoly teď budou kratší. Zaprvé kvůli dějovému napětí a za druhé kvůli tomu, že se mi takhle dobře píšou :).

6. kapitola


Anna

Seděla jsem na zemi a objímala si kolena. Cítila jsem bezmoc, smutek a jakési zadostiučinění. Skoro jsem začínala chtít, aby se Brian vrátil. Alespoň by tu někde byl se mnou a já nebyla tak zoufalá, jako teď. Lehla jsem si na zem a stočila se do klubíčka. Ze silné a sebevědomé holky se po, dalo by se říct krátkém čase uvěznění v nějaké divné dimenzi, stala naprostá troska. Uzlíček neštěstí, jednoduše.
Už jsem věděla, jak se cítí ti zoufalci, kterým nejde pomoci, teď jsem byla jedním z nich. Smutné.
"Šílíš," řekl prostě. Neotočila jsem se jeho směrem, nijak jsem na něj nereagovala. "Prostě šílíš. Z tohohle prostředí, ze všeho. Jsi tu uvězněná a nemůžeš s tím nic dělat," přišel blíž ke mně. "Myslíš si, jak jsem na tebe zlý, že tě raději nenechám zemřít. Co Anno, byla bys mnohem radši mrtvá než tady?" dotázal se.
"Sám jsi řekl, že už jsem mrtvá. Takže mi tu nemusíš vykládat ty své proslovy," hlas mi kolísal.
"Své proslovy…" zamyšleně si sedl vedle mne. "Mám pocit, že si chtěla společnost," mluvil spíš k sobě než ke mně. Lehce přejel prsty po horkem vyschlé polní trávě, ta se v mžiku zazelenala.
"Co to děláš?" mluvila jsem vystrašeně.
"Já? Nic, jen zabíjím čas," už mu zase na rtech pohrával ten jeho samolibý výraz. Pomalu si položil ruku do klína a já pozorovala, jak tráva nabývá opět své žlutavé barvy.
"Dělá ti dobře takhle mi trápit?"
"Ach Anno," začal, "to bys nepochopila. Rozhodně mi to dobře nedělá, ale pořád lepší mít tě tady pod drobnohledem než v našem světě, kde mi z tvé strany hrozí jisté nebezpečí,"
"Lžeš! Dělá ti to dobře vidět mu takhle zničenou! Nejsi nic jiného než parchant, co opovrhuje ostatními a myslí jen na sebe!" ječela jsem na něj. Otočil na mne obličej a smál se ještě víc.
"Opakuješ se," pronesl. Dál jsem se s ním odmítala bavit.
Začala jsem rázovat sem a tam, jenže to Briana rozesmávalo tak jsem s tím okamžitě přestala.
"Hádám, že tě to tu silně štve, co?" ptal se, nejspíš jen proto, aby mě ještě víc naštval. Jen jsem zarytě mlčela. Stoupla jsem si k němu zády a dala si ruce v bok. Byl tam, můj posluhovačský nůž. Nálada se mi o trochu zvedla. Jen vymyslet plán, jak se odtud dostat.
"Něco ti povím, něco užitečného, ale musíš přijít ke mně," otočila jsem se na patě a rázovala si to k němu.
"Mluv," přikázala jsem mu. A stále se k němu přibližovala. Pošetile na mne mrkl.
"Můžeš se odtud dostat," zůstala jsem stát na místě.
"Jak?" dychtila jsem po odpovědích.
"Jednoduše, stačí ti k tomu málo, ale já ti nepomůžu," Zase se vypařil.
"Počkej!" křičela jsem za ním, bezvýsledně. Jemu se to snadno říká, je vzývač. Jenže, co když mi lhal? Jedno jsem věděla jistě, i když je Brian parchant a mé utrpení ho těší, nikdy nelže, tedy alespoň ne kolem významných věcí. Takže když řekl, že se odtud mohu dostat tak to nějak jde, ale zjistit jak…

Tess

Nikdy bych nevěřila kolik lidí - posluhovaček - se postaví za Annu. Někde jsem tu dokonce zahlédla její matku a Penelope.
Všichni bojovali, bojovali proti Brianovo suitě příslušníků. Jenže Anna byla už dva dny nezvěstná a proto se tohle děje.
Musela jsem vzít situaci do vlastních rukou, ale to jde špatně, když vás drží šílená upírka a vzývač. Opravdu špatně.
Annin život mi nebyl lhostejný, ale nemohla jsem nic dělat. Připadala jsem si, jako pejsek na vodítku, kterého panička nepustí dál než na metr. Má situace sice byla děsivá, ale stále jsem chtěla vědět, co je s Annou a proč jsme na poli lemovaném ze všech stran domy. Jenže díky vzývačské magii nás nemohli ti lidé vidět ani slyšet. Bylo to tam děsivé, opravdu moc děsivé.

Anna

Cesta odtud existuje, ale je složitá. To mi bylo z Brianova žvanění jasné.
Zvrátila jsem hlavu na zad a pozorovala nebe. Teď byla noc, tedy alespoň si myslím, že byla noc. Potřebovala jsem si to promyslet. Promyslet si všechny své možnosti. Ale možná, že když budu na Briana naléhat, řekne mi to, jenže stojí mi za to snížit se pod svou úroveň? Možná. Jenže opravdu to má cenu? Jak už jsem řekla možná.
Podívala jsem se směrem, odkud většinou přicházel. V zádech jsem cítila něčí pohled. Otočila jsem se tím a směrem a setkala se s jeho světlýma očima.
"Už ses mi nemohla dočkat, tak si mi vyhlížela? Anno?" Na tváři měl svůj obvyklý úšklebek.
"To tak!" odsekla jsem. Pohrdavě se usmál.
"Opravdu?" nedal si pokoj.
"Opravdu," začala jsem hrát tu jeho hru. V hlavě jsem měla jasný plán, ovšem jsem proti němu byla v jisté nevýhodě. Měl mě přečtenou, jako knihu. Znal mi důvěrněji než kdokoliv jiný. A to mi děsilo.
"Víš, Anno," pronesl, "jsem vlastně moc rád, že tu jsi," Popošla jsem o krok dopředu, jen o krůček.
"Jistě," snažila jsem se mluvit tak, abych vypadala, že jsem trochu nad věcí.
"Já to myslím smrtelně vážně,"
"A já ti to věřím," Udělala jsem další krok vpřed. Na opatrnost jsem nedbala, snažila jsem se hrát jeho hru a překroutit pravidla ve svůj prospěch.
"To děláš dobrou věc, nehádáš se se mnou. Ale něco mi tu nehraje" dostala jsem hrůzu z toho, že prokoukl můj pokus.
"A co ti tu nehraje?" snažila jsem se vypadat, co nejmíň provinile.
"Nevím…přijde mi, že máš něco za lubem,"
"Já?" snažila jsem se o překvapený tón.
"Ty,"
"To je směšné," odvětila jsem prostě. Podiveně se na mne podíval, očividně jsem ho zmátla. Sledoval každičký můj pohyb.
"Co plánuješ?" dotázal se.
"Nic!" obhajovala jsem se rychle. Změřil si mě pohledem od hlavy až k patě.
"Řekni, Anno, co plánuješ? A neříkej, že nic!" začínal z něj jít strach.
"D-dobře. Já… prosím tě řekni mi, jak se odtud dostanu, prosím! Prosím tě moc! Prosím!" donutil mě prosit, donutil mě udělat tu poslední věc na světě, co bych před ním kdy udělala.

Brian

Kochal jsem se pohledem na Annino prosení. Dosáhl jsem svého. Konečně mi začala prosit. Věnoval jsem jí jen jeden dlouhý pohled.
Mohl jsem jí nechat prosit, anebo její přání splnit, ale k čemu to? Anna se stala vyřešeným problémem a tímhle bych si akorát způsobil další problémy. Pravda pokud by přišla na to, jak se odtud dostat zvládla by to jen její psychická podstata ta fyzická ne. Jen já ji odtud dostanu celou a ne po kouskách. Jenže chci ji dostat pryč?
"Prosím," rukou jsem její prosení utnul. Mohl jsem to udělat, ale také nemusel. V hlavě mi mocně zadunělo.
Něco se děje. Musím zpátky. Nemohl jsem udělat ani krok aniž bych si přišel, že se protlačuji vodou. Ne! Teď ne! Jestli jí to dojde je to v háji. Zavrávoral jsem. V hlavě jsem ucítil bolest, jakoby mi někdo rval lebku na kusy. Ozvala se další mocná rána, kterou slyšela i Anna. Začala se pohybovat mým směrem. Chtěl jsem něco dělat proto, aby zůstala tam, kde je, jinak ji to vtáhne společně se mnou zpátky do normálního světa. To jsem nemohl dopustit. Jenže jsem byl rád, že udržím své tělo pohromadě.
Za mnou se začala zjevovat ta samá černá díra, do níž jsem strčil Annu, jenže tahle byla zpáteční a Anna stála moc blízko. Začala nás oba táhnout do sebe, nad tou první jsem držel kontrolu jen díky tomu, že jsem ji vytvořil vědomě, ale tahle byla nekontrolovatelná. A Anně to nejspíš došlo, protože šla volně k ní.
Zatmělo se mi před očima, už jsem nemohl vůbec nic dělat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 25. prosince 2012 v 21:58 | Reagovat

Určitě to bude stejně hezky napsaný jako předchozí kapitoly ,ale jelikož jsem začala rodokmen číst až nedávno a jsem teprv u 4 kapitoly nechám se překvapit ;)

2 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 25. prosince 2012 v 22:03 | Reagovat

[1]: To nevadí jsem ráda, že ho čteš :D

3 weilyn-story weilyn-story | Web | 25. prosince 2012 v 23:16 | Reagovat

Úplně úžasný! :)

4 *El *El | Web | 26. prosince 2012 v 4:04 | Reagovat

Nepatříš náhodou mezi vzývače? Vtáhlas mě do děje a mě se prostě nechce zpět do reálného světa. Už aby tady byla další kapitola! :)
Prostě nemám slov! :) O_O
Jinak vypadá to, že se začínám rozjíždět :) Mrkni, zkritizuj :) Děkuju :D

5 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 26. prosince 2012 v 14:21 | Reagovat

[4]: No tak mezi vzývače opravdu nepatřím :D a musím říct, že jsem sama na sebe za tuhle kapču pyšná :D :D

6 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 27. prosince 2012 v 10:48 | Reagovat

Skvelé, skvelé! Tie dve kapitoly, ktoré som zameškala, ma doslova vtiahli do deja... A som rada, že Anne sa začalo dariť. Brian, ten je poriadny zmetek. :/ Super kapitola... a kedy bude nová? :D Som zvedavá, ako to bude pokračovať. :) Píšaš naozaj pútavo... bude mi za tou poviedkou smutno, keď ju dokončíš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|