1. kapitola|Saferta

10. ledna 2013 v 0:00 | Berry Lettyen's
Nic moc délka, ale po přečtení AtU vím, že na délce kapitol opravdu zas až tak moc nezáleží.... :)

1. kapitola

Ejena



Sedím tiše v koutku a dívám se na scenérii, které se obávám už několik dní. Nesmím promluvit do doby, než mi někdo vyzve, proto zarytě mlčím a sleduji, jak se zřízenci dohadují mezi sebou. Já tu jsem jen, jako svědek za což jsem nesmírně vděčná, ale sama nevím, co se mnou bude dál.
"Svědek?" ptá se starý vousatý muž se špičatým kloboukem plným zářivých teček. Spousta hlav se otočila na mne, jak sedím na židli pro předvolané svědky. Mezi zřízenci jsou převážně muži a těch pár žen, které mě probodávaly ještě vražednějšími pohledy, než starci se těžko ke své moci dostávalo. Vzhlédnu a sednu si rovně, jako kdybych spolkla pravítko. Nenápadně si upravuji zplihlé kaštanově hnědé vlasy a rovnám si vestu.
"Ejena." říkám se vztyčenou hlavou a nebojácným výrazem.

"Dobrá a výpověď?" odsekne zřízenkyně, sedící nejblíže mne. Už se necítím tak dobře, dělá se mi špatně od žaludku, stěny soudní síně, jakoby se začaly zužovat a chtějíc mě mezi sebou navždy uvěznit. Otřesu se. Ještě jednou se pokouším nahodit to sebevědomí, ale začínám se topit v nervozitě. Polknu.

"Já… já…" Jsem z vás vyděšená, chci říct. Začínám dýchat zhluboka, další marný pokus o to uklidnit se. V očích mi pálí slzy, jenže před soudcem a zřízenci se rozbrečet nemohu, tím by se vše pokazilo. Zkouším to ještě jednou.

"Nebyl to on, kdo zaútočil na Dahrmutskou výpravu. Vím to jistě, ten večer jsme měli oslavu a Gibe tam byl taky, nemá s tím nic společného." Pravda pravdoucí, že Gibe má s tím útokem, co dočinění, ale já tu sedím jenom kvůli němu, a musím ho z toho dostat i za cenu vlastního života. To sestra pro bratra udělá.

"Dál?" říká soudce znuděně, zřejmě odtud chce tak jako já a Gibe.

"Dál už nemám, co říct. To je vše, Gibe jako můj bratr musel na té oslavě být, stejně tak já. Byla tam hrozná nuda a nedalo se odtamtud utéct, protože nám prastrýc vyprávěl příběhy." Nemůžu si dovolit říct o kom, kdyby někdo ze zřízenců zjistil, že někdo věří ve skutečnost Fernirovi existence neúprosně by ho odsoudili k trestu smrti.

"Dobrá, teď můžete jít. Ale neuteč nám." hrozí jedna ze zřízenkyň. Pomalu se zvedám ze židle a jdu k obrovským dveřím soudní síně. Stráže se mi postaví do cesty a otevírá dveře. Vycházím na chodbu s těžkým srdcem, hrozí, že mého bratra odsoudí.

"Ejeno! Ejeno!" slyším křičet Gibeho. Otáčím se po zvuku jeho hlubokého hlasu. Stojí v hloučku stráží a pokouší se jim vytrhnout. Rozbíhám se k němu, zastavuji až před strážemi, které teď tvoří jedinou zábranu mezi mnou a mým bratrem. Natahuji k němu pravou paži a objímám ho s ní kolem krku.

"Budeš v pohodě, jasný brácha?" mluvím na něj, mám co dělat abych stihla polykat slzy. Gibe kýve hlavou na znamení souhlasu.

"Ale ty mi musíš pomoct Ejeno." Smutně se na něj usmívám a pokouším se věřit, že existuje východisko, které zachrání jak Gibeho tak mne.

"Tak konec blbostí děcka." burácí jeden ze strážných. Odtahuji se od bratra, v očích se mu zračí úzkost a strach.

Zvládneme to. Naznačuji ústy, bratr se nervózně ušklíbne. Vedou ho stejným dveřmi, jako jsem ze soudní síně vyšla až na ten malý podstatný detail, vedou ho dovnitř. Chodba zeje prázdnotou, stojím tu jen já. Mučednicky si povzdychnu a opřu se o kamennou zeď Carnelského hradu. Po několika nekonečných chvílích ticha slyším, jak si někdo stojící dál v chodbě hvízdá. Zaposlouchám se do melodie.

Zázrak, vytane mi v mysli. Už dlouho jsem si nemohla vzpomenout na melodii staré safertské ukolébavky a teď si ji někdo hvízdá. Pár vteřin jen poslouchám, pak naprosto automaticky si začnu tichounce zpívat slova.

"Však liška a zajíc, utíkají. Ty musíš tu být a ležet v postýlce. Nech tu potyčku být a raději si zívni. Sladké ódy dryády hrají, jen pro tvé uši. A já ti k nim prozpěvuji, tu naši ukolébavku. Kde zpívá se o voru a sedláři. Slunko už mizí za kopci dalekými tak děťátko lehni si." Víc z ní neumím a tak si pobrukuji spolu s tím dalším člověkem. Tuhle písničku zpívávala mně a bratrovi maminka, ještě než nás sebrali a strčili do sirotčince. V očích mi pálí slzy. Nadechnu se a potlačuji vzlyk.

Melodie se rozlévá chodbou ještě hlasitěji, spolu s ní se přibližují kroky. Pokusím se trochu sebrat, abych před nově příchozím nevypadala, jako chudák. Objevý se shrbený stařík, zahalený v kápi a opírající se o hůl. Na hlavě má špičatý klobouk, jehož špička se klátí k jedné straně. Nenápadně ho sleduji, stařec si stále pobrukuje safertskou ukolébavku.

Musí to být rodilý Saferťan, protože kdo jiný by znal tuhle píseň tak dobře. Stáhne se mi hrdlo, když zpoza hábitu starce vyjde na světlo vlk. Ne obyčejný divoký, tomuhle je v očích poznat, že je to zvíře z našich krajin, jehož majestátnost vyčnívá mezi ostatními.

"Ty jsi Ejena?" ptá se stařec. Je neslušné neodpovědět tak jen vyhrknu: "Ano." Stařík pohladí vlka.

"Kde máš bratra?" táže se dál.

"Tam," pokývnu hlavou k těžkým dveřím soudní síně, "tam je můj bratr." Povídám tiše. Stařík loupne po dveřích očima.

"Říkej mi Damou." pronese.

"Jistě. Damou." Dodám stroze a zaměřím se také na dveře. Damou na dveře kouká stále divněji a ty se jemně zatřesou. Něco není v pořádku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 10. ledna 2013 v 14:45 | Reagovat

Moc hezký.. Už se těším na další díl.. zajímá mě co se tam stane :-D

2 All All | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 19:28 | Reagovat

Krásný! Na další díl se těšíííím - takže si zkus pospíšit! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  ;-)

3 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 11. ledna 2013 v 20:25 | Reagovat

[2]: Třináctého (tj. v neděli) tu je jako na koni :D

4 All All | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 22:11 | Reagovat

[3]: Nemůžu se dočkat! Začíná to dost dobře... :-D  :-D

5 *El *El | Web | 12. ledna 2013 v 21:33 | Reagovat

Panebože! 8-O To nemá chybu :-) Souhlasím s All. Nemůžu se dočkat! :-D  :-D  ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|