The map of my world...

5. ledna 2013 v 20:16 | Berry Lettyen's

Ráda bych vám poskytla jakousi prohlídka mého světa. A to za pomocí této "mapy". Postupně ji nejspíš budu doplňovat, ale teď už se připravte protože prohlídka začíná!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Dámy a pánové, prosím připoutejte se a nevystupujte za jízdy. Jakmile jednou nastoupíte musíte vydržet až do konce."

ŠÁHLÁ...
Tohle slovo mi vystihuje mnoha způsoby. Šáhlá jsem já sama, jako takové, šáhlé jsou mé příběhy, šáhlá je má mysl. Ne, počkat ta není šáhlá ta je přímo pošahaná. Nechápu lidi, kteří jsou naprosto normální a já s nima tak dobře rozumím. Vždy si říkám: se mnou se mohou přátelit jen stejní pošahanci, jako jsem já sama.
Ale ne vždy to tak je. Ve většině případů ano, ale jen ve většině.
Slovo šáhlá nebo jeho synonymum pošahaná však stále nevyjadřuje to, co bych sama potřebovala nějak vyjádřit a neumím to. Vlastně bych potřebovala, aby se okolní svět vyjádřil k mé šáhlosti či pošahanosti...

"Vyčerpávající, že? A to jsme sotva na začátku." *nemístný úsměv*

AUTORKA...
Autorka. Tak bych se dala také nazvat. Ale jen tehdy, kdy se ve mně něco hne. Kdy prostě vím, že to tak je a tak to i bude. Jo, je to hodně matoucí. Sama se v tom začínám zamotávat, ale začnu od znova.
Nejsem člověk s rozdvojenými identitami, i když to tak vypadá. Ne, já jsem pořád ten samý člověk, co píše ty "úžasné" příběhy. Nejsem v tu chvíli někdo jiný. Stále jsem to já sama. Mé příběhy a v podstatě celé mé autorství se odvíjejí od mého vlastního života a mých zážitků. Čas od času se opravdu v tom příběhu něco zvrtne a najednou ho už píše někdo jiný, už ho nepíšu já. Kolikrát je to i poznat, kolikrát ne. Ale většinu času se stále snažím být já sama tou autorkou a ne někdo jiný, nějaká jiná osoba s níž jsem někdy mívala něco společného...

"Po menších turbolencích tu máme podivné bouřkové mraky. Doufejme, že se nepromění v bouřku."

ROZDVOJENÁ IDENTITA...
Snad bych se tak taky mohla nazývat, ale ne. Já jsem rozhodně v pohodě a nic takového mi nehrozí. Sice často něco udělám a pak to nějakým dalším činem vyvrátím, ale ne vždy tak jak jsem si představovala. Ovšem občas se cítím, jako v kůži někoho jiného, ale to jen v případě... Já vlastně ani nevím, kdy. Sem tam, by se slova rozdvojená identita dala použít. Po těch chvílích na sebe bohužel moc hrdá nejsem. Ale to je snad jedno ne?! Možná, že se občas chovám, divně. Divněji než je pro mne normální, ale to je (jak už jsem řekla) jedno.

"Bohužel to vypadá, že jsme vlétli do bouře. Pilot se pokouší letadlo odklonit z kurzu, abychom se vyhli bouři a případným ztrátám na životech."

NAIVITA A PŘENÁHĚNÍ...
Jo, nerada přiznávám, ale jsem naivní. Možná ne tak moc, ale jsem. Sem tam dávám důvěru v nesprávné lidi, a tím bych debatu o své naivitě ukončila.
S přeháněním je to trošinku horší. Nepřeháním zase tolik, ale trochu přeci jen ano. Opravdu jen maličko, ale docela přeháním když něco vychvaluju. A hlavně když je to něco, co mne naprosto uchvátilo a pokouším se ostatní dostat na stejný názor. Čímž si sem tam nevědomky způsobuji pramalé a naprosto bezvýznamné problémy.

"Můžeme si oddechnout! Bouře naštěstí zmizela a na nebi zbylo jen několik šedých oblak."

HRDINKA VE MNĚ...
Takže řeknu to na rovinu. Ve mně žádná hrdinka není. Můžete si myslet, co chcete, ale není. Sice se snažím tvářit, jakože nic, ale ve skutečnosti jsem docela citlivka. Hodně věcí se mi docela dost dotýká a když mi umře třeba jen zvířátko, slova: musíš se sebrat. Mi rozhodně nepomůžou. Vždyť jen když mi před dvěma lety umřelo morče trvalo mi skoro půl roku než jsem se dala dohromady. Občas když si vzpomenu na něco smutného je mi do pláče. To samé, když čtu něco co mně přijde smutné, rozpláču se u toho. Jiných se to třeba ani nedotkne, ale mne ano.

"Omluvte menší problémy na palubě. Naše letadlo už přistálo, doufám, že se na vás budu moct těšit při další plavbě!"

Co myslíte? Dá se tomuto depresivnímu článku říkat "Mapa mého světa"? Já sama nevím. Spíš mi to přijde, jako hodně moc divné rozložení mne samé.
Jen tak mimo, věříte na duchy?
Jasně blbá otázka, ale docela mi to zajímá. :) Takže se zatím mějte!
Berry L.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 5. ledna 2013 v 21:27 | Reagovat

Hezký.. Moc se mi líbí ty komentáře :-) :-) Já jsem taky šáhlá a kamarádím se zásadně s dalšíma šáhlýma lidma :-)

2 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 6. ledna 2013 v 11:35 | Reagovat

Asi budem reagovať len na tvoju otázku, lebo k článku sa nič vytknúť nedá. :D
No... moja sesternica chodí na výšku. Má byt v Košiciach, kde bývajú aj ďalšie tri dievčatá. No a jedna z nich vidí duchov. :D Nazvime ju M. Jej predkovia niečo urobili, tak sa teraz toho nedá zbyviť. D., sesternicina ďalšia spolubývajúca videla ducha aj v zrkadle. Moja sesternica videla akési čierne šmuhy či ako to ona popisovala... a tiež videla aj odtlačok detskej ruky na stene, pričom nijaké dieťa tam nebolo. Je tam bežné, že teraz v tom byte, keď je tam M., sa dejú čudné veci (sviečky sa zhasínajú, dvere sa otvárajú, predmety nájdeš na úplne inom mieste a obrazy, ktoré su prištrubované NA PEVNO, spadnú zo steny, akoby nič...). :/ Ale vraví, že ak si to nevšímaš, dá ti to pokoj.
:D Bože. Ale fakt si z teba nerobím srandu, toto mi povedala.

3 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 6. ledna 2013 v 12:53 | Reagovat

Taky jsem takovej blázínek :D a jinak moc hezká mapa :) Alespň se o tobě něco dozvíme ;)

4 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 6. ledna 2013 v 17:54 | Reagovat

[1]: :D díky ty komentáře... prostě mi to jen tak napadlo :D

[2]: Naprosto ti věřím :D Sama si myslím, že mámě doma ducha, protože seu nás dějí od prázdnin dost divné věci. Ale nejdivnější na tom je, že se to všechno většinou děje, když jsem doma sama. Zrovna obrazy nám ze zdi nepadají, ale televize se občas sama zapne, nebo cítím v zádech něčí pohled a nikdo tam není. Nevím, už jsem si na to zvykla a toho údajného ducha jsem si i pojmenovala :D velice výstižně Emil (známe stašidýlko Emílka, že? :D) No, opravdu nevím, co to je za nadpřirozené síly, ale občas to asi je jenom nějaká představa či co :-D

[3]: Jej! Děkuji :D

5 Ana "Knihofil18" Syringa Ana "Knihofil18" Syringa | Web | 7. ledna 2013 v 15:47 | Reagovat

[4]: M. vravela, že ak si to nebudeš všímať a nebudeš to riešiť, samo ti to dá pokoj. :D Že ti to neublíži, lebo to už aj tak nemá ako. Keď sa toho budeš báť, tak sa to zhorší.
:D Ja by som sa asi posrala, keby sa mi dialo niečo také. :D

6 *El *El | Web | 7. ledna 2013 v 18:10 | Reagovat

[5]: já se bojím, jen to čtu :-|  :D
Jinak skvělý nápad s tou mapou! :) :-P

7 Foxie Foxie | 9. ledna 2013 v 16:34 | Reagovat

Krásná "mapa" ;) . K tomu poslednímu odstavci... Já jsem fakt citlivka (i když jen v něčem, ale u knížek to platí dvojnásob). No věřila bys, že mě jednou dokázal rozplakat mů vlastní příběh?? xD xD Trapas, já vim, ale asi jsem měla nějakou náladu nebo co... Jinak u knížek si strašně ráda popláču. A co se týče duchů - vždycky jsme (taková naše čtyřka - brácha, sestřenice a bratranec) věřili na tyhle věci, nebo si alespoň snažili dokázat, že je to možné :-P Ta představa se mi hrozně líbí xD  
...Na tohle téma by se dalo diskutovat strašně dlouho..  8-)
(další z mých sáhodlouhých komentů... xD )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|