Prach||Devátá kapitola

19. března 2013 v 21:46 | Berry Lettyen's |  Prach

Hurá! Jasně víte, co toto je? Devátá kapitola Prachu, no ok asi tak do třičtvrtě nic moc, ale dál je docela dobrá. No uznejte sami.


Devátá kapitola



Blbečku!" zanadávala jsem na Scotta. Hodil po mně výraz "já nic já muzikant" a vysloužil si tak akorát dloubnutí loktem do žeber.

"Jau! Sakra Misho, kde se v tobě bere tolik brutality." Začal předvádět, jak jsem mu děsně ublížila a přitom jsem se ho sotva dotkla.

"Jasně, tak ze sebe přestaň dělat holku a radši řekni, o co jde." Přestal dělat blbiny a trochu moc gentlemansky nám přidržel první dveře, které v té chodbě byly. Jordana i Journey se po mně koukaly trochu moc překvapeně na to, aby dokázaly to, co viděly komentovat. Já sama jsem se radši trapných vnitřních monologů zdržela.

Scott za námi zavřel dveře a vklouzl dovnitř. Pokoj nebyl zase až tak veliký, ale nebylo tu ani tolik lidí. Napočítala jsem nás tu celkem osm. Scott, Neadrs, Jordana, Journey, já a tři další lidi, které jsem neznala. Trochu mi vyrazilo dech, že tu sedí i jeden kluk, kterému může být maximálně dvanáct, zbytku bylo, počítám od patnácti do osmnácti.

"Dobře, tak si sem někam sedněte." Zamumlal Scott. Posadila jsem se na zem mezi toho malého kluka a Jordanu. "No, jak bych začal. Takže většina se známe, ale pár lidí je tu nových. Takže asi řeknu kdo každej je, ať se nespleteme." Na jednu stranu jsem umírala smíchy nad tím jak je Scott nervózní, ale na druhou stranu mi ho bylo líto. Chtěla jsem se zvednout a jít mu pomoc, ale vypadalo by to tak jak bych nechtěla.

"Um. Mám pocit, že nebude vadit, když tyhle formality přeskočíme. Nemyslíš?" řekla jsem trochu moc bezmyšlenkovitě, ale prostě mi to přišlo na jazyk tak jsem to řekla no. Scott pokrčil rameny.

"No dobře. Takže rovnou k věci. Proč tu vlastně jsme?" položil takovou tu řečnickou otázku. Všichni jsme zarytě mlčeli, dokonce i ten divný Neadrs, a Scott pokračoval dál, nečekal odpověď. "Jsme tu proto, abychom se jakožto jediní ještě normálně smýšlející lidé tady, postavili ženské, která to tu má všechno pod palcem a říká si Zaytsevová. Sarkišnin má hodně tajemství, ale jen některá smí být odhalená v následující době, jen některá jsou pro nás, jiná jsou pro ostatní. My máme jeden cíl, dostat se odtud a udělat vše proto, aby Sarkišnin už nikdy neexistoval. Takže se vás ptám, kdo do toho půjde se mnou?" I když Scott prakticky opakoval, to co jsem mu řekla tehdy v té koupelně podal to takovým způsobem, že mě naprosto uchvátil. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou a vypadalo to, že nejsem jediná. Scott se mírně usmíval, on se snad pořád usmívá a sledoval nás sedící na zemi.

"Já jsem pro." Vypadlo ze mě rozhodně. Další se přidal ten malý kluk, až teď jsem si ho řádně prohlédla - černoch, zavalitější postava, menší černý afro, tmavý oči, až na tu postavu prostě typický černoch. Pak Neadrs, hned další vysoká hubená holka s ještě blonďatějšími vlasy než má Jord a jako poslední takový nenápadný kluk, který postával v koutku, jakoby se nás bál, Jordana i Journey své rozhodnutí pozorně rozmýšlely, ale jakmile jsem Jordanu šťouchla do žeber, přihlásila se jak ona tak i Journey.

"Hm, tak to by bylo." Scott se pokojně usmíval, ale očividně nám toho chtěl ještě hodně říct. "No a jen tak nápadem, nemáte někdo návrh na to, jak bychom se mohli jmenovat?" pár lidí se po Scottovi pobaveně podívalo.

"Nevím proč, ale napadla mi Čtyřicet osmička." Navrhla Journey.

"Čtyřicet osmička? Proč zrovna tohle?" ozval se Neadrs.

"Heleď blbečku, je to číslo. Je to nenápadný, když řekneš před někým čtyřicet osmička, pomyslí - proč tu říkáš tohle číslo? Víš, ale to by blbec jako ty nepochopil. Asi proto se taky jmenuješ Neadrs, zní to jak negr." Zdálo se mi to nebo byla Journey na Neadrse trochu drsná? Ohlédla jsem se po ní, její výraz mě děsil, ale byl to jen moment, kdy jsem v něm zahlédla něco naprosto zlého a divného. Pak to zmizelo a byla to znovu ta Journey se kterou se znám asi tak půl hodiny.

"Dobře, takže kdo je tedy pro Čtyřicet osmičku?" zeptal se Scott trochu zaraženě, zřejmě si toho u Journey taky všiml. Znovu se přihlásili všichni, i Neadrs a já. "Super, takže jsme Čtyřicet osmička a… pro dnešek to bude asi všechno. Chápu, že toho bylo málo, ale zbytek vám řeknu příště. Aspoň budete mít důvod přijít." Černoch, blondýna a ten divný se zvedali k odchodu. "Ehm, Bailey, Aarone, Joshi můžete ještě deset vteřin počkat?" všichni tři bez protestů zacouvali zpátky na svá místa. Scott protočil oči a obrátil řeč zpátky k nám všem. "No takže pozítří ve stejnou dobu? Stejně se všichni uvidíme zejtra na tom mučení. Tak teď už fakt ahoj."

Všichni se začali tlačit ke dveřím, aby byli co nejrychleji pryč z třetího patra. Šla jsem úplně poslední a bylo mi to úplně jedno. Journey a Jordana šly ve předu a Scott. Scott byl někde nevím kde. Šla jsem dopředu a chtěla být někde jinde. Byla tu tma a už stála někde v půlce schodů, když za mnou Scott zavolal.

"Misho, počkej!" zastavila jsem a ohlédla se nahoru na schody. Stál tam Scott a koukal se na mne. Na tváři se mu skvěl jasný úsměv díky, kterému bych ho našla v ještě větší tmě, než vládla tady.

"Co potřebuješ?" pokusila jsem se o neutrální hlas.
"Já… vlastně nic." Scottův úsměv zmizel, bylo to, jako když zhasnete lampičku na nočním stolku a měkké světlo vycházející z ní se pomalu vytratí, až zbude jenom tma.

"Hm. Vypadal jsi, že něco naléhavého potřebuješ." Nedala jsem se.

"Jo no. Víš… Sakra Misho. Tohle je na nic. Proč jsme se nemohli potkat za jiných okolností a někde jinde?! Bylo by to jednodušší, to bych tě aspoň mohl někam pozvat, víš jako třeba…. Na rande." Odmlčel se. To co řekl, bylo čistě zlatý, ale měl pravdu. Pomalu jsem vyšla těch pár schodů zpět nahoru ke Scottovi.

"Scotte…" nevěděla jsem, co víc říct. Stála jsem teď naproti němu, vzala jsem ho za ruku a propletla si s ním prsty. Ublíženě se na mě podíval.

"Asi jsem to neměl říkat." Mluvil tiše a provinile.

"Proč ne?" v hlavě se mi vyloudila trochu jízlivá připomínka, ale rychle jsem ji vytěsnila pryč.

"Protože, kdybychom byli někde jinde. Nejspíš bychom se nepoznali." Ze začátku mluvil k podlaze, ale pak zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Koukal se na mne čistě upřímně, bylo to poznat. Pustila jsem jeho ruku a odvrátila jsem od něho pohled.

"Jo, to máš pravdu. Kdybychom teď každý žili svůj život, jako do teď. Nepoznali bychom se." Víc jsem říct nezvládla. Místo dalších řečí jsem si založila ruce na prsou a upřeně hleděla na Scotta. "Na jednu stranu bych možná byla radši."

"Jasně chápu. Kdy bychom se nepoznali, každý bychom žili svůj život. Ty ses možná měla dobře. Možná, že se chceš vrátit ke svýmu starýmu životu, ale na jednu stranu pro mě bylo tohle místo tak trochu vysvobození. Na rozdíl od mýho starýho domova tu dostávám dvakrát denně sice hnusný jídlo, ale pořád je teplý a pořád vím, že nějaký dostanu. Tam, tomu čemu jsem kdysi říkal domov, tam jsem byl rád, když jsem se pořádně najed třikrát za tejden. Tady sice musíš dávat pozor na to, co děláš, co říkáš, s kým se bavíš, ale pořád vím, že tady aspoň nemusím denně bojovat s tím, že nevím, jaký bude druhý den. Sarkišnin je sice děsná rutina, plná hrůzy a tajemství, ale pořád ti obstará jídlo, střechu nad hlavou a teplou postel." Mluvil celou dobu odměřeně, bez výrazu, s kamennou tváří. Najednou jsem se cítila děsně trapně a navíc mi bylo Scotta líto. Prožil si něco, co já jsem nikdy nezažila ani okrajově.

"Promiň…. To jsem… nevěděla." Sklopila jsem oči a nechala ruce spadnout volně podél těla. "Kolik ti vlastně bylo, když si se sem dostal?" zajímala jsem se ve snaze odvést řeč aspoň trochu jinam.

"Deset." Šokovaně jsem se na něj podívala.

"Deset?!" pokývl hlavou.

"Misho, zapomeňme na chvíli na mou minulost a na to, že jsme se o tom vůbec bavili."

"Jasně a proč?" nechtěla jsem se ptát, ale prostě to ze mě ze zvědavosti vypadlo.

"Protože ti toho musím hodně říct. Jedná se o pár tajemství Sarkišninu. Ale upozorňuju tě, že je toho hodně." Ušklíbl se. Nemohla jsem s ním nesouhlasit, tajemství Sarkišninu. To je opravdu něco.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 20. března 2013 v 15:27 | Reagovat

Hlavně že ve škole-mě se ta kapitola vůbec nepovedla! :D
Povedla se ti, náhodou ano! Journey a Jordana :D Moc se to k sobě hodí :)

2 Hranice fantazie Hranice fantazie | Web | 20. března 2013 v 19:49 | Reagovat

Podle mě je tato kapitola docela povedená, jen to trochu natahuješ. Chtělo by to už nějaký výraznější krok vpřed.

3 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 20. března 2013 v 20:32 | Reagovat

[2]: Slibuju, že desítka už bude o něčem jiném. Slibuju... ;-)

4 Jane Jane | Web | 21. března 2013 v 15:47 | Reagovat

Úžasná kapitolka, moc se ti povedla :)

5 All All | E-mail | Web | 21. března 2013 v 18:09 | Reagovat

Budu se modlit, aby 10 byla co nejdřív. Paráda! :-D

6 Angela Angela | E-mail | Web | 22. března 2013 v 18:16 | Reagovat

Nádherná kapitola! Náhodou, celá se ti moc povedla. :) Těším na další... :D

7 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 23. března 2013 v 10:08 | Reagovat

Nemám slov. Scott... wááá... rýchlo ďalšiu!!!

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 25. března 2013 v 15:32 | Reagovat

Zajímavá kapitola... Jsem zvědavá, co všechno se Misha(a já) dozví... :-) Už se tak těším na další kapitolu. Vypadá to kapitola od kapitoly líp a líp... :-)
A jsem zpátky na blogu... :-)

9 Clarush* Clarush* | Web | 30. června 2013 v 14:59 | Reagovat

Jsem zvědavá co všechno jí Scott prozradí :D Jdu honem na další :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|