Prach||Osmá kapitola

13. března 2013 v 19:21 | Berry Lettyen's |  Prach
Tam-tada-dá! Tada-da-dá! Osmá kapitolá! :D Víc už komentovat nebudu snad jen poslední větu minulé kapitoly

"Ona to ví." Zašeptal Scott.

Víc už vás napínat nebudu takže se pusťte do čtení a obviňujte mě co jsem jim zase provedla.


Osmá kapitola



Než jsem se Scotta stačila zeptat, co Zaytsevová ví, stihla se otočit na patě a ještě něco nám povědět. To jsem fakt potřebovala jako sůl.

"Málem bych zapomněla." Začala a na chvíli se odmlčela, každého z nás si změřila pohledem, opravdu každému člověku tady pohlédla do očí a to je nás - jich - tu asi osmdesát, když se podívala na mne, zlomyslně jí povyjel koutek rtů směrem do zlého úsměvu. "Chci vám oznámit, že dnes zahynuli další dva z našich řad. Bohužel to byli dva výjimeční chlapci, Gregory Anderwson a Allan Lonenlly. Je mi jich tak líto! Nejen proto, že byli jedni z posledních, co přijeli před dvěma týdny. Tak mi to mrzí, avšak jediný kdo tu z nově příchozích zůstal a stále nás doprovází v cestě životem je slečna Hoernerová. Teď už jsem vám doopravdy řekla vše, co jsem mohla." V krku se mi po jejích slovech udělal knedlík. Lidem v jídelně bylo zřejmě jedno, že vím o tom, jak na mne civí. Zaytsevová pomalu a zároveň děsně rychle mizela ze stupínku kamsi pryč a u našeho stolu se zjevil ten blonďatý kluk, co předtím seděl u stolu, kam šel Scott, když jsme přišli.

"Mitchelle, můžem už jít? Mám pocit, že musíme sehnat ještě pár lidí." Zahýkal blonďák. Scott protočil oči a vrhnul pro mě pohled "proč já?", musela jsem se lehce pousmát. Byl opravdu dost směšný. "Mitchelle, no ták!" blonďák začal přešlapovat na místě a vypadal dostatečně nervní.

"Nebo už jdu, Neadrsi." Odvětil sarkasticky Scott. Přiblížil se trochu blíž ke mně.

"Co ví?" vyhrkla jsem tiše.

"Přijď a zjistíš. Hm," změřil si Jordanu, která po něm stále vrhala vražedné pohledy, "a zvířátko vezmi s sebou, pokud bude chtít." Zasmál se a odešel s tím divným blonďatým klukem Neadrsem.

"Já nejsem žádný zvířátko, ty idiote!" vyštěkla naštvaně Jordana. Scott ji buď neslyšel, nebo ignoroval, protože se ani neohlédnul a zmizel ze dveří jídelny. Jordana vypadala, že by měla každou chvilku prasknout vzteky. Nenápadně jsem se ušklíbla, Scott ji dobře setřel. Ale musela jsem Jordaně omluvit za to dopoledne.

Chytla jsem ji za loket a otočila čelem k sobě. "Ehm… Jord já chtěla bych se ti omluvit za to ráno." Vzteklá grimasa začala pomalu opouštět její obličej a nahrazoval ji úsměv.

"Všechno v pohodě." Jordana se do mě zavěsila. "Víš co Misho?"

"Ne?" povytáhla jsem obočí v překvapivém výrazu.

"Možná že mám v pokoji ještě nějaký nepoužitý oblečení." Zajásala.

"To je dobře." A už jsem nás táhla z jídelny ven, ty divný výrazy koukající přímo na mě se mi vůbec nelíbily a jen mi připomínaly to, že jsem neprávem obviněna z další vraždy, teď dvojité.

.*. *. *. *.

Seděla jsem na studených kamenných schodech ve vstupní hale před velkými dveřmi. Jak Scott říkal, přímo nad nimi byly hodiny ve zdi. Zrovna ukazovaly pět minut po půl sedmé. Byla jsem jak na jehlách, už jsem tu proseděla skoro dvě a půl hodiny, protože Jordana začala o něčem kecat a mě to nějak nebavilo tak jsem jí slušně řekla, že se potřebuju provětrat. Vlastně na jednu stranu jsem si dokázala Jord představit jako ideální kamarádku, ale na druhou pro mne byla prostě blázen ze cvokárny. Neměla jsem jí to za zlé, když za to sama nemohla, ale přišlo mi, že je s ní něco v nepořádku. Věděla jsem, že není po Trestu, ale rozhodně nebyla tak normální, jako… Jako kdo tady? Vždyť i já jsem začínala bláznit.

Potřepala jsem hlavou a začala jsem si pohrávat s knoflíky na košili, kterou mi Jordana půjčila. Vykukovala mi pod rozepnutou mikinou. Asi mi fakt začíná Sarkišnin lézt na mozek a to slušně. Vzhlédla jsem k hodinám, musela jsem si skoro vyvrátit krk, jak byly vysoko, neubyla ani jediná minuta. To bude ještě na dlouho.

Kdybych se tolik nechtěla dozvědět, co se bude ve třetím patře dít i když je tam ode dnes vstup zakázán už bych byla zpátky v ponurém pokoji, který by mi byl rozhodně příjemnější než vstupní hala Sarkišninu.

"Ahoj." Řekl tiše. Lekla jsem se a nadskočila na místě.

"Sakra! Neděs mě!" zasmála jsem se a plácla Scotta po ruce. Pousmál se a svůj pohled obrátil ke kamenným schodům, na kterých se mnou seděl. "Co se děje?" zeptala jsem se ho trochu vyděšeně.

"Okey, tak takhle. Zajímá mě, cos vlastně dělala tehdát v té koupelně, protože si vypadala docela vyděšeně asi, jako kdybys viděla ducha." Polkla jsem. Bylo mi jasné, že Scott o tom bude vědět něco víc. Musí.

"No, vlastně máš tak nějak pravdu. Já nevím prostě jsem tam přišla a najednou jakoby se teplota snížila na několik málo stupňů. Prostě tam byla děsná kosa a měla jsem fakt divnej pocit. A pak se tam na zrcadle objevily dva nápisy. Jeden byl prostě jenom do mlhy napsaný slovo zmiz! A druhý už byl krví, teda mě to aspoň tak připadalo." Zakončila jsem vypravování. Scott se na mne podezíravě podíval.

"Co bylo napsaný tou krví?"

"Dnes již jedna zemřela. Další budou následovat. Odejdeš-li, vše bude v pořádku a ty přežiješ. Zůstaneš-li ku smrti se svět obrátí. Pamatuj si: krev je splátce!" nevěděla jsem, že ta děsivá slova dokážu takhle lehce říct. Spíš jsem si myslela, že si je nezapamatuju, ale nebylo to tak. Děsilo mě to. Otočila jsem se víc na Scotta. "Co to podle tebe znamená?"

"Něco špatnýho. Moc špatnýho, ale jedno to znamená jistě, že Sarkišnin má další tajemství o kterém jsem se za těch šest let nedozvěděl. Až teď."

"Další tajemství?" vyhrkal jsem. "Ono se tu děje víc divných věcí?" Doslova jsem teď dychtila po odpovědích, které by mi byl Scott ochoten poskytnout, a mohla jsem se jen modlit, že mi je poskytnout dokáže.

"Jo, hodně divných věcí. Od záhadných zmizení v devětašedesátém přes Tresty až po tohle. A je toho daleko víc. Sarkišnin je sám založen na tajemství, lži a přetvářce. Bez toho by tohle místo neexistovalo." Zůstala jsem na Scotta koukat a v hlavě se mi pořád dokola opakovaly ty dvě poslední věty - Sarkišnin je sám založen na tajemství, lži a přetvářce. Bez toho by tohle místo neexistovalo.

Znovu jsem vzhlédla k hodinám. "Hm. Neměli bychom jít?"

"Máš pravdu, zajdi pro Jordanu a sejdem se ve třetím patře." Řekl a už se obracel k odchodu, když v tom se otočil a dodal: "Drž se." Pak zmizel v odbočce do nejbližší chodby hned nahoře nad schody.

Zvedla jsem se ze studených schodů a odebrala jsem se z prázdné vstupní haly do chodby vpravo hned nad schody. Všude bylo ticho, nikde nikdo. Začínalo mi to tu připadat jako ve špatným hororu, jenže tu nějak chyběl vrah se sekerou nebo nějaká paranormální aktivita. I když té je tu vlastně dost.

Zabušila jsem na dveře našeho pokoje a čekala než mi Jord otevře. Chvíli jí to trvalo, ale když otevřela, myslela jsem, že upadnu smíchy. Tvářila se totiž neskutečně otráveně, jako by ji strašně moc štvalo to, že musí jít se mnou někam - snad už jen kvůli Scottovo přítomnosti. Nějak mi stále nešlo do hlavy proč je Jord tak děsně vysazená na Scotta, proč ho na každém krůčku nenávidí. V duchu jsem se modlila, aby se náhodou ze Scotta nevyklubal násilník či něco podobného. A Jord mi to rozhodně neulehčovala.

Do třetího patra jsme se doslova vlekly. Schody mi přišly nekonečné a čas jakoby se zastavil. Jordana občas zaprotestovala, že na to kašle, že to stejně nemá cenu, ale pokaždé jsem ji horlivě ukecala. Když jsme se pomalu začaly blížit k cíli na schodech jsme se setkaly ještě s jednou další holkou. Zřejmě měla namířeno tam kam my. Ve světlých vlasech měla jasné pozůstatky toho, že někdy dřív bývaly modře obarvené, všechno, co měla na sobě, bylo černé. Dokonce i hodně moc ošoupané conversky byly černé. Při pohledu na její boty jsem střelila očima na svoje, abych se ujistila, že to jsou pořád ty stejné, moje oblíbené béžové Nike. Byly, ale nevypadaly tak jak by vypadat měly, což mi stejně teď bylo podstatně jedno.

Jordana mě trochu víc ohromila tím, že když dívku zpozorovala, oslovila ji. "Journey?" Holčina se zastavila, ale neotočila se. "Journey! Já vím, že to seš ty!" Jord se teď k holce rozběhla, do mě přitom lehce strčila, ale nějak jsem tomu nevěnovala pozornost, a vzala ji za rameno. Trochu jsem se lekla, když měla tu čest podívat se Journey do obličeje, vypadala. Bledě. Strašně, byla bělejší než křída, vypadala jako z jiného světa, jako upír nebo chodící mrtvola.

Journey se napřed zatvářila šokovaně a pak se její výraz změnil přes údiv do radostného úsměvu. Na to, jak vypadala děsně strhaně, měla svěšená ramena, ulízané vlasy, ruce jen tak hozené podél těla, se dokázala během chvilky rozzářit jako sluníčko. Journeyin úsměv se jí odrážel i v zelených očích. Bezstarostně se vrhla Jord do náruče. Tyhle dvě určitě musely být dobré kamarádky. Najednou jsem si přišla, jako když se mezi ně míchám a chtěla jsem někam zmizet.

"Journey, ráda bych ti představila Mishu." Zahlaholila radostně Jord. Zamávala jsem Journey a přišla k nim blíž.

"Ty jsi ta holka, která je údajně všechny zabila?" Moje nálada klesla pod bod mrazu, tohle opravdu vytahovat nemusela.

"Jo jsem." řekla jsem trochu moc ostře.

"Aha, no stejně jí nevěřím ani slovo, natož pak tohle. Protože ty rozhodně nevypadáš jako někdo, kdo by mě chtěl hned tady na místě zabít." Takže Journey je jedna z těch, co měli to štěstí a Trestu se vyhnuli. Pocítila jsem strašnou úlevu.

Teď už nám zbývalo pouze a jen dojít těch několik schodů a vejít do jediné chodby, která se tady ve třetím patře nacházela.

Šly jsme vedle sebe, já, Jord a Journey.

Začal mi svírat pocit úzkosti a nervozity.

Smála jsem se nějakému vtipu, který Jord pronesla.

Co když nás chytí? Bude po nás.

Měla jsem radost i za Jordanu a Journey.

Doslova jsem cítila, jak se za mnou někdo dívá.

Journey je jednoznačně fajn, asi ji budeme s Jord přibrat ke stolu v jídelně.

Ten strach se mi nelíbí. Tohle místo se mi nelíbí.

Smích. Chodba. Radost. Děs. Veselí. Hrůza. Tohle všechno se ve mně během těch posledních desíti kroků míchalo, během těch posledních desíti kroků, kdy ještě můžu couvnout. Jenže jakmile už jsem jednou do té chodby vlezla, nehodlala jsem to vzdát. Někdo po nás skočil a já se strachy málem zajíkla, nebezpečí pominulo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 13. března 2013 v 20:04 | Reagovat

Zomrela som od strachu. Čistá genialita, táto poviedka. Chcem viac, viac, viac, viac... :)

2 Hranice fantazie Hranice fantazie | Web | 13. března 2013 v 20:42 | Reagovat

Takže zase neukončený závěr a já budu muset čekat na pokračování? O_O Ne, to se vážně nedá. Ach jo, no asi se zatím vrhnu na čtení Pravé krve, ať si to čekání nějak ukrátím.

3 Angela Angela | E-mail | Web | 14. března 2013 v 14:53 | Reagovat

Konečně! :-D Naprosto úžasně napsané! :-) Už aby tu brzy byl další díl, hrozně moc se těším... :-)

4 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 15. března 2013 v 16:43 | Reagovat

Tuhle knížku jsem si fakt oblíbila! Bála jsem se za ně za všechny! :D Těšim se na další kapitolu!

5 Jane Jane | Web | 15. března 2013 v 19:53 | Reagovat

skvělá kapitolka a ... vracím se na blog :))

6 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 16. března 2013 v 11:47 | Reagovat

Já ti závidím. Je to naprostá dokonalost!!! Já ti závidím... O_O  :-D  ;-)

7 Lexi Lexi | E-mail | 17. března 2013 v 15:56 | Reagovat

Krásne, dokonalé, perfektné.... Čo viac dodať? :D :-)

Inak, rada by som spriatelila, ak súhlasíš napíš mi na blog :-)

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 18. března 2013 v 16:53 | Reagovat

Wow, tomohle se říká dokonalost sama... :-)Opravdu se ti to moc povedlo. Vždycky končíš tím nejnapínavějším? :-)

9 Vicky Vicky | Web | 23. března 2013 v 20:12 | Reagovat

Wow, to je... to je...
dokonalé!!!!!!!!!! :-D :-D :-D
Holka, ze mě samotné bude blázen, jestli budeš pokračovat v tomhle hororovém stylu! :D

10 Clarush* Clarush* | Web | 30. června 2013 v 14:52 | Reagovat

Dokonalost. Tohle slovo všechno vystihuje :)

11 Charbon Charbon | E-mail | Web | 13. srpna 2013 v 21:47 | Reagovat

Povídka mě zatím baví :3 Akorát už se mi v předchozích kapitolách zdálo, že někde místo "mě" píšeš "mi". Možná se mi to jen zdá, ale i tak ti to radši píšu :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|