Prach||Sedmá kapitola

4. března 2013 v 22:13 | Berry Lettyen's |  Prach

Dokázala jsem to a konečně po takové době kapitolu dopsala! Hurá! Ta dnešní má číslo sedm a pokud mi na konci budete chtít zabít tak prosím, ale říkám vám jednu věc kdo to pak dopíše? :D Néé to byl vtip :) Oukej takže dneska nebude dělat výtah z minulé kapitoly jenom jsem napíšu jakou větou zkončila :)

To nebylo dobré znamení.

Mám pocit, že to stačí tak se pusťmě do čtení! :)


Sedmá kapitola


"Popravdě?" změřila jsem si Scotta pochybným pohledem.

"Jo, popravdě. Od toho je přece ta hra ne?" Musela jsem s ním souhlasit. Sama jsem tuhle krávovinu navrhla. Kdyby aspoň nemlčel a tu bůhvíjakou dobu co se plazíme tímhle děsivým tunelem do neznáma se mnou mluvil, nemusela bych tohle navrhovat. Pitomou hru na pravdu, jenže kdybych aspoň uměla lhát nebo se přetvařovat, jenže to bohužel nebyla zrovinka má parketa. Musela jsem mluvit pravdu, jinak by to poznal.

"Mám z ní děsnej vítr." Scott propadl v záchvat smíchu. Zírala jsem na něj a snažila se přijít na to, co je tak směšné na tom, že se bojím Zaytsevové. "Ehm, neruším?" přerušila jsem jeho záchvat smíchu.

"Promiň, ale zrovna od tebe jsem čekal daleko originálnější odpověď. Podle toho cos mi tehdát řekla, to rozhodně nevypadá, jakože máš ze Zaytsevový nahnáno."

"Pravda jest opakem."

"Aha tak pravda." Musela jsem se začít smát s ním, to prostě nešlo.

"Dobře, tak teď já." Scott se utišil a teď se už jenom pochechtával. Zamyšleně jsem si poklepala prstem na bradu a přemýšlela, jakou otázku mu položit. Napadalo mi jich spousta, ale ne každá se dala použít. Než jsem něco vymyslela, pokračovali jsme dál v únavné chůzi studeným tunelem.

"Cos vlastně pohledával venku? Protože to rozhodně nevypadalo, jako kdybys mi přišel pomoct." Při svých slovech jsem se bezděčně koukala do země.

"No, když si vycházela ven začli si to ti dva šinout za tebou a rozhodně nevypadli, že si chtějí mírumilovně promluvit. Tak jsem se k nim musel jakoby přidat, ale…"

"Co ale?" nedala jsem pokoj.

"Ale nikdy bych ti doopravdy neublížil." Nevěděla jsem kdo z nás dvou je víc v rozpacích, ale sázela jsem na to, že spíš Scott.

"Fakt? Tak to jsi asi jedinej, protože zatím to vypadá, že se mi většina lidí chce zbavit. Teda možná ještě Jordana mi nechce zabít, ale zbytek? Sázím na to, že ano." Pousmál se.

"Tak to jsme tím pádem s Jordanou jediný, kteří nevěří těm kecům, co tu všichni vykládaj."

"Počkat, jaký kecy?!" vyhrkla jsem trochu prudčeji, než jsem chtěla. Scott se zastavil a já taky.

"Že těch šest lidí umřelo kvůli tobě, že jsi je zabila ty." V očích jsem ucítila štiplavý nával slz. Polkla jsem a tím na chvíli zničila příval slz.

"Oni… ti všichni si myslej, že já můžu za to, že tu umíraj lidi? Za to, že už jich umřelo tolik?! Vždyť já jsem do teď věděla jenom o té holce v koupelně, vždyť to byla má bývalá kámoška! Tak jak bych jí mohla zabít?!" teď už jsem slzy zadržet nedokázala. Zmocnil se mi pláč, smutek, hněv a k tomu ještě vnitřní bolest a sebelítost. Svezla jsem se k nechutné a studené zemi, tady už kachlíky nebyly a i kdyby podlaha by tu byla tak jako tak nechutná. Objala jsem se rukama. Scott si ke mně dřepl a vzal mě za ruce. Chtěla jsem se mu vysmeknout, aby neviděl můj ubrečený obličej, ale neměla jsem na to sílu.

"To bude dobrý. Stejně jsou tu všichni jenom banda lidí s vymytýma mozkama, který neumí ani do deseti počítat." Snažil se mi utěšit, kdyby to tak šlo.

"Já vím… jenže když tě neprávem obviní ze smrti tolika lidí…" Nemohla jsem doříct větu, nevěděla jsem, co říct. Bylo toho na mne tolik, pitomej Sarkišnin, pitomý lidi, pitomá Zaytsevová. Dorazil další vodopád slz.

"Bude to dobrý, jasný?" Scott mluvil tak, že bylo jasný, že tomu nevěří ani on sám. Zavrtěla jsem hlavou a zvedla se ze země. Mlčky jsem se vydala dopředu, snažila jsem se na nic nemyslet. Chovat se mechanicky.

Pravá noha dopředu, levá noha dopředu. Pravá, levá, pravá, levá. Žádné myšlenky jen pravá a levá. Pravá, levá. Scott se na mne pokoušel mluvit, ale já mu věnovala minimum své pozornosti. Věnovala jsem se mechanické chůzi.

Když jsem po několika zvláštních minutách nabrala čehosi čemu bych říkala vědomí, nebo probuzení se z toho příšerného mechanické stavu, stáli jsme nejspíš na konci tunelu. Před námi bylo jen černo, větší než předtím.

"Dveře?" zeptala jsem se mrtvě. Neptala jsem se nikoho konkrétního spíš jen tak pro sebe, ale Scott stejně odpověděl: "Asi jo. Můžem, teda můžu to zkusit, jestli tam nějaký jsou."

"Víš, když už jsem tě do toho uvrtala tak to spolu dokončíme ne?" pokus o veselý tón sice nevyšel, alespoň to neznělo tak mrtvolně. Natáhla jsem ke Scottovi ruku. "Povedeš mě?" teď jsem se na něj opravdově usmála.

"Jasně." Vzal mě za nabízenou ruku a pomalu jsme se rozešli kupředu. Temnota nás obklopovala, ale najednou pohasla. Bylo tu poměrně šero, ale stále tu bylo více světla než v jiných částech tunelu.

A opravdu tady na konci byly dveře. Teď už nebyly nijak zapeklitě schované, a aspoň z téhle strany vypadaly opravdu jako normální dveře, co jsou tady všude. Scott pustil mou ruku a vzal odhodlaně za kliku. Ozvalo se lehké zaskřípání a dveře povolily. Prosmýkli jsme se škvírkou, která vznikla ven. Na chodbě s kamennou podlahou a kamennými stěnami plnými dveří jsme ty jedny únikové zabouchli a oba jsme na ráz hlasitě vydechli.

"Zvládli jsme to." Zajásal Scott.

"Zvládli." Zopakovala jsem po něm tiše. Odněkud za rohem se ozývala hlasitá řeč a sem tam podivné kvílení.

"Máme k tomu výhodu." Prohodil Scott nadšeně.

"Jakou zase?" tázavě jsem zvedla jedno obočí.

"Máme hned za rohem jídlo." On byl naprosto šťastný, já naprosto znechucená. Opravdu jídlo ze zdejší kuchyně mi opravdu nešmakovalo. Jediné co tu vařili, byla buď nějaká ovesná kaše alá rozbředlá břečka nebo špagety alá rádi vás otrávíme svou krví v omáčce. Opravdu výběr.

Ale něco jsem jíst musela a za poslední dva týdny jsem tak jako tak zhubla minimálně pět kilo. Co by za to každá holka na dietě dala a pravda, klidně bych si to s každou vyměnila. A to by mě nemuseli dvakrát pobízet.

V jídelně to bzučelo hovorem a já namátkou a šokem znovu vzala Scotta za ruku, zřejmě si to neuvědomil ani jeden z nás, takže jsme do jídelny vešli ruku v ruce a lidi, co si toho všimli, vždycky na moment zmlkli, probodli mě vražedným pohledem a pokračovali dál v tom, co zrovna dělali. Jediný kdo na mne utkvěl vražedným pohledem déle, než pět sekund byla skupinka pěti lidí sedící u stolu úplně v rohu, jeden z nich - takový divný blonďatý kluk - ukázal na Scotta prstem, že má přijít.

Scott ho propíchnul pohledem, který říkal "počkej moment kámo, teď jsem tu s dámou". Na rtech mi pohrával letmý úsměv. Otočil se na mě a zašeptal "Zatím." Pak pustil mou ruku a šibalsky se usmál. Vůbec mi v tu chvíli nevadilo, že na mne kouká půlka těch magorů odsud, v klidu jsem si mezi natěsnanými stoly vykračovala tam, kde normálně sedávám s Jordanou.

Už jsem byla těsně u stolu a Jordana se po mně doslova vrhla a srazila mi na tvrdou dřevěnou židli.

"Ááu!" zaskučela jsem bolestí, jak jsem si dneska už po druhé narazila svůj ctěný zadek. Jordana protočila panenky a zírala na mne. V koutku oka jí začínalo cukat, má tiky. Jenom by mě zajímalo proč.

"Klídek Jordy." Mile jsem se na ni usmála.

"Žádnej klídek Mishi," osolila mi to s tou přezdívkou, "tak vybal, co s ním máš!" vyjekla možná trochu moc nahlas a několik lidí, co sedělo nejblíž našemu stolu, se po nás otočilo, hned je to ale přestalo zajímat a zase se vrátili do té své předělané reality.

"S kým?" vůbec jsem ji nechápala, vůbec.

"S kým jiným než s Mitchellem!" řvala na mě stále dost nahlas, ale tak, aby to ostatní už moc nezajímalo.

"Ty myslíš Scotta?" Napruženě pokývla hlavou. "Tak s ním nic nemám." Bránila jsem se.

"Fakt?! A co jsem to táhle viděla?" ukázala prstem na místo kde jsem asi tak před minutou stála vedle Scotta a nepřítomně ho držela za ruku. Střelila jsem očima po stolu, kam šel Scott, teď tam nebyl a ten blonďatý kluk taky někam zmizel.

"Nic." Bránila jsem se dál.

"Dobře když nic tak nic. Víš ty co? Já budu tak hodná a dojdu ti pro jídlo jo?" odsekla a zmizela kamsi do útrob kuchyně. Vždycky mi chodila pro jídlo a já ani nevěděla proč. Jenže sotva, co Jordana zmizela, u stolu se pohodlně usadil Scott.

"Takže Mitchell jo? Ses mi nepochlubil." Mírně pokývl rameny, zřejmě měl co dělat, aby se nesmál. Asi ho dostalo, jak otráveně jsem ta slova vypustila z pusy, ale byla to jen zástěrka jak si nepřipomínat to mé složení v tunelu. Scott to nejspíš pochopil a hrál to se mnou.

"To víš. Heleď Misho, přijď někdy kolem sedmé do třetího patra."

"Ehm? Takže zaprvé kde se tu dozvím kolik je hodin a za druhé proč tam mám chodit?" zavrtěla jsem hlavou a pokusila si protřídit myšlenky.

"Čas zjistíš díky velkým hodinám nade dveřmi ve vchodové hale, a proč tam máš přijít, se dozvíš až, když přijdeš." Chystal se k odchodu, když tu se ze stupínku, který se tyčí nad jídelnou ozval monotónní hlas té zatracené ženské. Scott okamžitě zaplul zpátky na židli vedle mne a Jordana, která právě přišla, ho provrtávala nenávistným pohledem.

"Milé děti, promiňte, že vás ruším při obědvání, ale chtěla bych oznámit jednu důležitou věc: od zítřejšího rána začíná po dlouhé přestávce vyučování. Bude každý den od sedmi do jedné. A ještě jednu věc bych vám chtěla říct: ode dneška až do odvolání mají všichni zákaz vstupu na třetí podlaží. Koho tam nachytám já nebo někdo z profesorů, vychovatelek či kuchařů, toho čeká nelítostné potrestání." Bylo jasné, co tím nelítostným potrestáním myslí - Trest. Trest s velkým T.

"Ona to ví." Zašeptal Scott.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hranicefantazie hranicefantazie | Web | 5. března 2013 v 11:01 | Reagovat

No, asi mám takovou malinkou chuť tě zastřelit za to, jak jsi to zakončila, ale co s tím nadělám :D. Někdo musí pokračovat. Piš dál a dál, ať tu nejpozději příští týden je další kapitola :-)

2 me-a-n-d-you me-a-n-d-you | E-mail | Web | 5. března 2013 v 15:19 | Reagovat

Náhodou mě otevřený konce nevadí. alespoń se můžu těšit na další kapitolu! :)

3 Angela Angela | E-mail | Web | 5. března 2013 v 16:46 | Reagovat

Arg! Nutí mě to být hrozně zvědavou. :D Těším se na pokračování, ať je tu brzy další kapitola... :-)  :-D

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 5. března 2013 v 17:26 | Reagovat

Wow, úžasná kapitola. Scott se mi začíná čím dál víc líbit. Podle mě je hezké, že se mají(asi) už rádi. A ten konec...! Co ví? Já to chci taky vědět... Doufám, že se to dozvím... Já už se táák těším na další kapitolu... Rychle, utíkej psát...! :-)

5 m-ruselova m-ruselova | E-mail | Web | 6. března 2013 v 19:19 | Reagovat

krásná kapitola :))

6 Knihofil18 Knihofil18 | 8. března 2013 v 10:51 | Reagovat

Scott je taký zlatý... mám rada takých Bad boys, ale tiež sa mi páčilo, ako ju utešoval. Bolo to jednoducho zlaté. Tá kapitola bola jednoducho perfektná. Ku koncu bolo čím ďalej, tým viac napätia. ty teda nikdy nesklameš. Konečne som sa k tomu dostala. A wow... dokonalosť sama! :) Tešíms a na ´dalšiu kapitolu,, lebo ten koniec bol vyvrcholením všetkého napätia v kapitole.

7 Vicky Vicky | Web | 9. března 2013 v 11:51 | Reagovat

Ten konec byl teda superděsivý :D :D Zatracená Zaytsevová! :D A z toho alá "rádi vás otrávíme svou krví v omáčce" jsem nemohla :-D Takové jídlo vypadá velmi LÁKAVĚ :-D :-!
Je to prostě napínavé a úžasné a hrozně zajímavé...:-D Moc se těším na další kapitolku! :-)

8 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 16. března 2013 v 11:36 | Reagovat

Já tě miluju! Miluju tuhle povídku! Miluju tvůj styl psaní a přísaham, že jestli to nevydáš udělám to za tebe! O_O  :-D

9 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 17. března 2013 v 10:54 | Reagovat

[8]: Hm :D

10 Fia Fia | 31. května 2013 v 18:55 | Reagovat

Konečne som sa odvážila k pridaniu komentu :D Je to dokonalé a fakt napínave. Som do toho zbláznená. Musííím si ísť prečítať ďaľšiu kapitolu. :) K tejto poviedke som sa dostala fakt iba náhodou. Vlastne si pozerám blogy iba odvtedy, čo si ho kamoška založila a odvtedy sa nemôžem odtrhnúť od čítania výtvorov iných. Už mám toho fakt veľa prečítaného... ??? Ale ako to robíš? Je to proste geniálne! A ani trošku mi nevadí, že je to Češtine! :) :D

11 Clarush* Clarush* | Web | 30. června 2013 v 14:44 | Reagovat

''špagety alá rádi vás otrávíme svou krví v omáčce''  tak tohle mě dostalo :DDDD Jinak skvělá kapitolka... ale to už snad ani nemá smysl říkat, protože všechny jsou skvělý :) Jdu na další :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|