Prach||Jedenáctá kapitola 2/2

13. dubna 2013 v 20:02 | Berry Lettyen's |  Prach
Druhá polovina jedenácté kapitoly... :)

Jedenáctá kapitola 2/2



S trhnutím jsem se probudila a vylétla jsem do sedu. První věc, co mi došla - nikde není žádná voda. Dýchala jsem strašně rychle a přerývavě, byla jsem v šoku. Co nejrychleji jsem přelétla pokoj očima, jsem ve svém pokoji, jsem v pohodě. Pohled se mi zastavil na spící Jordaně. Byl to jen sen, byl to jen sen.


"Jordano!" vyhrkla jsem nahlas. Vyskočila jsem z postele a vrhla se k ní, sice ještě napůl spala, ale já ji obdařila medvědím objetím.

"Sakra, sakra! Misho! Co je? To hoří nebo co?" zněla docela polekaně, přeci jen jsem ji prakticky probudila tím, že jsem na ni bez varování skočila. Odtáhla jsem se od ní.

"Všechno je v pohodě." Ujistila jsem jí. Věnovala mi podezřívavý pohled.

"Stejně tak v pohodě jako to, že všechno koupil Disney a nadělal z toho sračky? Nebo v pohodě jako v pohodě?"

"V pohodě jako v pohodě a kde si prosím tě přišla na to o Disneym?" musela jsem se na ni pousmát. Sice jsem právě ve snu zažila vlastní smrt, ale Jordanin zvláštní humor mi vykouzlil menší úsměv.

"No kde asi? Ta věc se jmenuje televize." Úsměv mi opětovala. Slezla jsem z její postele a vracela se k té své, když tu se mi na mysl vydrala ta slova ze snu: Máš něco, co je moje. Mohl to říkat naprosto kdokoliv, ale rozhodně mluvil o těch papírech, které mám schované pod matrací. A já potřebovala nutně mluvit se Scottem.

"To je super, ale… ech… Jord já vím, že je to blbý takhle se ptát, ale nevíš náhodou kde má pokoj Scott?" Jo byla to opravdu stupidní otázka, ale musela jsem se jí zeptat. Jordana se na mě podívala strašně mučednicky.

"Proč?" bylo jediné, co řekla.

"Protože…" Cítila jsem se poměrně trapně, mohlo to vypadat, jako když mám mít se Scottem noční dostaveníčko a to nebyla pravda ani z jedné miliontiny. "Prosím." Udělala jsem na Jordanu psí očí, dramaticky na mě pohlédla a zafrkala.

"Že jsi to ty. Na druhým konci chodby poslední dveře vpravo. 401." Sdělila mi.

"Děkuju!" radovala jsem se jako malé děcko. Znovu jsem k ní přiskočila a objala jsem ji.

"Dobře, dobře. Tohle si radši schovej pro Mitchella a mě nech spát." Pustila jsem ji a vrátila se na svou půlku pokoje. Jordana zalehla do zpátky do peřin, otočila se ke mně zády a ani ne za deset vteřin už spala jako nemluvně.

Co nejtišeji jsem vytáhla papíry z pod matrace a vykradla jsem se z pokoje. S kupou papírů přitisknutých na hrudi jsem tiše běžela přes chodbu, kolem schodiště až na druhou stranu, kde jsem zatím nikdy nebyla a navíc byla ještě temnější, než ta strana chodby kde jsem bydlela já.

Oddechla jsem si až před posledními dveřmi vpravo. Před Scottovo pokoje. Jenže teď jsem nevěděla, co mám udělat. Nabízelo se několik možností a zaklepat na dveře byla rozhodně ta nejhloupější. Nakonec jsem prostě vzala za kliku a se zatajeným dechem jsem je otevřela.

V pokoji vládla tma, viděla jsem sotva obrysy věcí, které se v něm nacházely. Chvíli mi trvalo, než jsem se si přivykla na tmu, ale hned první věc, co jsem pořádně rozeznala, byly dvě spící osoby. Na každé straně pokoje jedna. Oba souvisle oddechovali, takže jsem je nevzbudila. A teď mi přišlo do cesty poměrně problematické rozhodnutí, který z nich je Scott. Popošla jsem kousek dopředu a oba dva je sjela pohledem. Ten, co byl vlevo, vypadal, že má strašně světlé vlasy, což by vypovídalo o tom, že je to Neadrs - což je blbý. Takže to znamenalo, že ten vpravo je Scott. Žaludek se mi sevřel nervozitou. Přistoupila jsem ke Scottovi, co nejblíž jsem si dovolila.

Nahnula jsem se k němu a tiše zašeptala: "Vstávej." Zamručel ze spaní, ale nic dalšího.

"Hej! Vstávej!" zkusila jsem to znovu, tentokrát hlasitěji. Scott se otočil na druhý bok a zamumlal: "Nech mě spát."

Protočila jsem oči a zatřásla s ním. "Scotte, koukej se vzbudit!" mluvila jsem ještě o něco hlasitěji. To už otevřel oči a otočil se ke mně.

"Co tu děláš?" posadil se na postel a tím mě donutil o krůček ustoupit.

"Potřebuju si s tebou nutně promluvit." Povytáhl obočí a sjel mě pohledem. Zastavil se na papírech, které jsem jednou rukou svírala na hrudi. "Aha." Odpověděl. Pousmála jsem se na něj.

"Tak mluv." Úsměv na tváři mi pohasl.

"Tady nemůžu." Kývla jsem hlavou na spícího Neadrse.

"Hm, tak kde jinde chceš mluvit?" Scott vypadal rozmrzeleji než jindy, možná jsem si tenhle rozhovor měla nechat na ráno.

"Třeba v jídelně. Tam by nikdo být nemusel." Sdělila jsem mu přehnaně nadšeně.

"Dobře." Zamumlal a začal se zvedat z postele. Otočila jsem se na patě a vydala se ven z pokoje, Scott mě následoval.

Celou cestu přes tmavou chodbu do jídelny jsme mlčeli. Já mluvit nechtěla, dokud nebudu muset a Scott zřejmě taky.

"Ech…" vypadlo ze mne zrovna, když jsme šli po schodech.

"No?" Scott zřejmě chtěl, abych řekla to, co říct chci.

"Mám pocit, že bychom se těm papírům měli začít věnovat, co nejdřív." Původně jsem chtěla říct něco úplně jiného, ale to teď bylo jedno.

"Jo, to asi jo." Nervózně si prohrábl vlasy a pokračoval v chůzi. Najednou se z míst, kde se nacházela jídelna ozvala velká rána. Podívala jsem se na Scotta a on na mne, pak jsme se oba současně rozběhli.

V jídelně jsme byli během možná tak dvou minut. Oba jsme se zastavili mezi dveřmi a zírali na obrys postavy v okně.

"Panebože!" vypadlo ze mě a doslova jsem zabořila obličej do Scottova ramene. "Panebože, panebože." Opakovala jsem stále dokola. Donutila jsem se znovu podívat na člověka visícího z poměrně nízkého lustru. Byl oběšený. Jeho silueta se houpala v měsíčním světle, které sem pronikalo díky obrovským oknům. Schovala jsem si obličej, nemohla jsem se na to víc koukat.

"Co se tu sakra dě-" poznala jsem Zaytsevovou. Prvně jsem slyšela znejistění v jejím hlase. Zvedla jsem hlavu a ona mezitím předešla mě a Scotta a zůstala udiveně koukat na to samé. "Co má tohle znamenat?!" zaječela. Polkla jsem. Zaytsevová se na nás otočila a oba nás probodla pohledem. "Vy dva, ke mně do kanceláře. Hned!" z jejího hlasu byla slyšet autorita, ale ta byla prosycena zděšením.

Se Scottem jsme pomalu vycouvali z jídelny. Zaytsevová za námi zabouchla dveře a tím nám jasně dala najevo, že bychom ji měli poslechnout.

"Půjdeme tam?" zeptala jsem se tiše Scotta. Podíval se na mě.

"Musíme, jinak budeme vypadat jako podezřelí z vraždy." Měl pravdu, ale já už jako podezřelá vypadám.

"A ty víš kam jít?"

"Kdybys tu žila tak dlouho jako já, tak to víš taky." Přinutila jsem se pousmát, ale i přesto, že jsem stále byla přilepená na Scotta, jsem cítila jakési vnitřní zděšení. Jenže jsem vůbec nevěděla z čeho je větší, jestli z toho, že jsem viděla někoho umřít, anebo z toho, že jdu do drakovy jeskyně. Hlavou mi však vrtala ještě jedna věc, jak mohl někdo jako Zaytsevová vypadat tak otřeseně. To mi nedává smysl, jenže tady je víc takových věcí.

"Počkej." Zastavila jsem se a vymanila se ze Scottova objetí. V ruce jsem stále třímala papíry s výslechy a rozhodně by nebylo dobré, kdyby mě s nimi Zaytsevová vícekrát viděla. Rozhlédla jsem se po chodbě, jediné, co tu bylo, byl obraz nějakého starce. Vzala jsem papíry a neobratně je schovala za obraz. "Už můžeme jít." Pokračovali jsme dál v cestě a já jsem začínala být zmatenější, i když jsem vůbec netušila z čeho.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 14. dubna 2013 v 12:21 | Reagovat

Tak fajn. Teď jsem si v mém mozečku ujasnila pár důležitých věcí a už jsem zase schopna přijít do školy a začít tě mlátit k další kapitole :D
Ne, to byl vtip. Moc se ti ta druhá polovina povedla. Skutečně jsem zvědavá, jak to s nima dopadne. Hele, můžu kdyžtak  ve škole podotknout, jak by mohla vypadat její kancelář? Prosím...a kdyby ne, dej tam aspoň nějaké vypreparované mrtvoly lidí nebo zvířat, ano? Hodná holka :D

2 veru veru | Web | 14. dubna 2013 v 12:58 | Reagovat

[1]: Si morbidní člověk, víš to? :D Mrtvoly?? :D

Nom, tohle se ti moc povedlooo :D

Všímám si, že čteš zavrženého... moc dobrá volba, já tu knížní sérii miluju celou... :D Člověk je tam každou chvíli buď nasraný, nebo šťastný a bůh ví co  ještě :D Každopádně autorka tě tam nenechá žádnou chvíli znuděně sedět.. :D

3 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 14. dubna 2013 v 16:02 | Reagovat

[1]: [2]: Áno, o Zoeynej morbídnosti sa toho už narozprávalo. :D

Ale tá poviedka, tá kapitola. Uááá, ja chcem pokračovanie! Čakala som na to dlho, ale vyplatilo sa. Ja som sa mohla strachom rozkrájať pri čítaní, taká napnutá som bola. Tá atmosféra je perfektná, Scott - ♥ & tá babizňa... Nuž, snáď sa im nič zlé nestane.
Teším sa na ďalšiu kapitolu. :)

4 Jane Jane | Web | 14. dubna 2013 v 20:44 | Reagovat

Je to asi nejlepší kapitolka prachu, já osobě jsem z ní totálně vedle! (v dobrém slova smyslu :D) Je prostě fantastická :)
Přiznávám že jsem se u ní klepala strachy a hlavně jsem ji přečetla strašně rychle.
Potřebuju další kapitolu!!! :D

5 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 14. dubna 2013 v 21:17 | Reagovat

[1]: Tebe asi pošlu na psychiatrii, aby tě vyšetřili jestli náhodou nemáš vražedné sklony :D

[2]: Děkuju! ^^ A Zavrženého čtu už asi po třetí :D Tu knížku mám fakt ráda je přesně taková jak říkáš a i když vím, co se tam bude dít vždycky mě překvapí něčím novým :D

[3]: To jsem ráda, že se líbila a popravdě jsem taky měla tak trochu strach :D :D

[4]: Jo s tím souhlasím, že je asi nejlepší. Fakt se mi hodně líbí (okey teď jsem možná trochu sebezaujatá, ale to přejde :D) Pokusím se další kapču napsat, co nejdřív :D

6 Zoey Zoey | Web | 15. dubna 2013 v 17:43 | Reagovat

[5]: Hele, Berríku....varuju tě :D

7 Angela Angela | E-mail | Web | 16. dubna 2013 v 18:08 | Reagovat

Páni! Je to naprosto úžasná kapitola! Moc, moc, moc se ti povedla, ani nedokážu vyjádřit jak, je dokonalá. :D Jsem napjatá, jak to bude pokračovat, v každém případě se nemůžu dočkat. :-D

8 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 16. dubna 2013 v 18:25 | Reagovat

wow, další úžasná kapitola. Nemám na to prostě slov. Jedna vražda za druhou. Tolik tajemna a ta hnusná baba..!!
No, už se nemůžu dočkat na další kapitolu, kdy budou(nejspíš)v kanceláři. Doufám, že se jim nic nestane..! :-)

9 Vicky Vicky | Web | 17. dubna 2013 v 20:51 | Reagovat

piš, piš, piš!!!!! :-D naprosto skvělá kapitola, i když pro mě bylo trochu zklamáním, že v té jídelně k ničemu nedošlo... myslím k něčemu hezkému :D Ale jinak úžasné, čtivé a dech-beroucí, stejně jako vždy a také děsivé až na půdu :-D

10 Eloran Arroway Eloran Arroway | Web | 20. dubna 2013 v 20:35 | Reagovat

Aha, sen. Že mě to nenapadlo.. :D
Už jsem čekala nějakou velkou morbidnost v koupelně. Ale tak aspoň houpající se na lustru mou touhu po morbidních záležitostech trochu ukojil. Kdybys to rozvedla trochu ví, vůbec bych se nezlobila, víš.. :D
Uff, vzala jsem to hezky od začátku a.. a doufám, že už píšeš, nebo budu mít absťák! :D

11 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 23. dubna 2013 v 17:33 | Reagovat

Páni, holka, jasně ti říkám - vlastně PŘIKAZUJI! Okamžitě to dopiš a posílej - http://www.fragment.cz/poslete-svuj-rukopis/! :-D  :-D
To znamená, že si mi ten díl moc líbil, mimochodem. :-D  :-)  ;-)

12 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 23. dubna 2013 v 19:39 | Reagovat

[11]: Wow! Ty se opravdu hodně snažíš mě k tomu dohnat :D :D :D

13 Clarush* Clarush* | Web | 6. července 2013 v 20:24 | Reagovat

Bomba :D Jen bych nechtěla, aby se mi naskytl pohled jako těm dvěma :D No snad nebudou mít velký problém :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|