Prach||Třináctá kapitola 1/3

27. dubna 2013 v 10:22 | Berry Lettyen's |  Prach
Spěšně se omlouvám, že jsem vám ji slíbila na včera, ale nějak jsem zapomněla u hraní NFS.. -.- No neřešte, ale pokud mě budete chtít za něco zabít tak to prosím nedělejte a obraťte se buď za a) na Zaytsevovou za b) na Scotta nebo za c) na Mishu. Ti vám to s radostí vysvětlí :D. Vlastně je tahle kapitola 4 271 slov ničeho, no snad se vám bude líbit... Já už budu radši mlčet a vy se můžete pustit do čtení, pokud samozřejmě chcete :).

Třináctá kapitola 1/3




Pomrkávala jsem a obraz se mi začal pomalu vyjasňovat. Měla jsem ho stále poměrně rozmazaný, ale dokázala jsem zaostřit na osobu sklánějící se nade mnou. Viděla jsem celkem jasně na to, že jsem si pamatovala, že byla noc. Vlastně počkat? Kde to jsem? Co to se mnou je a proč vidím rozostřeně?

Osoba, která se nade mnou skláněla, něco říkala, ale bylo to, jako když mluvíte do vody a slyšíte ty bubliny a navíc jsem ji slyšela ze strašné dálky. Jediné, co jsem na osobě dokázala poznat byly hnědé oči. Na tváři se mi rozlil úsměv, nejspíš to musel být takový ten napůl úchylný anebo lehce zfetovaný.

"Misho." Zaznělo z dálky. Někdo říkal moje jméno, zřejmě ten hnědooký. Několikrát jsem zamrkala a konečně viděla jasněji.

"Kdo jsi?" vypadlo ze mě. Musela jsem i mluvit jako kdybych byla zfetovaná, protože jsem si přišla taková strašně lehká a zároveň šíleně těžká, ale hlava mi musela vážit minimálně tunu.

"To jsem já, Scott." Usmála jsem se na něj úplně v pohodě, ale pak přišlo takové malé bum v podobě, takového zvláštního záblesku. Scott. Papíry. Sledování. Zaytsevová. Jenže jak rychle to přišlo tak to i skončilo.

"Jasně. Ty. Scott." Usekávala jsem slova, takže to vypadalo, že každé bylo jedna věta. Už jsem viděla dost jasně, takže jsem koukala na Scotta, ale už ne tak rozmazaného. Těžkou hlavou mi, ale pořád vířily takové zvláštní záblesky čehosi.

"Všechno dobrý? Není ti špatně? Na zvracení?" ptal se Scott.

"Jo, jsem v pohodě, jenom mám děsně těžkou hlavu a- Co se stalo na schodech?" Scott se na mne zmateně podíval.

"Co by se mělo stát na schodech?" odpověděl mi otázkou.

"Já mám pocit, že jsem tě slyšela povídat si se Zaytsevovou, něco o tom, že si mě sledoval a já se pak snažila utéct a spadla jsem a praštila se do hlavy." Scott se na mě koukal dost vyjeveně.

"Opravdu jsi v pořádku? Protože tohle se vůbec nestalo." Tentokrát jsem se zmateně koukala já.

"Ale seděli jsme u Zaytsevový v kanceláři, a našli jsme v jídelně toho oběšenýho kluka, že jo? Protože jsem ti chtěla něco říct o těch papírech, zdál se mi nějaký divný sen, kde jsem na konci umřela." Už jsem motala všechno dohromady.

"No, takže abych ti to vysvětlil, přišla si za mnou včera v noci a probudila mě, s tím že mi musíš něco důležitého říct. Šli jsme opravdu do jídelny, opravdu jsme tam našli toho oběšenýho kluka, opravdu jsme seděli u Zaytsevový v kanceláři, ale já s ní nikdy nemluvil o samotě, nikdy jsem tě nesledoval, a ty ses nikdy nepokoušela utéct. V noci jsi chtěla být, co nejdřív zpátky a tak jsme běželi po schodech, jenže tobě vypadli ty papíry z ruky a uklouzla si po nich. Praštila ses do hlavy, protože jsem tě nestihl chytit. Hotovo konec pohádky." Trochu rozpačitě se usmál.

"Mě to rozhodně jako pohádka nepřijde, ale jsem si na devadesát devět procent jistá, že jsem tě slyšela, jak si mluvil se Zaytsevovou." Chtěla jsem zavrtět hlavou, ale akorát jsem si tak přivodila další ostrou bolest.

"To sis asi nějak vysnila nebo, co. Věř mi je to opravdu, tak jak říkám."

"Když říkáš." Ale stejně mi to pořád vrtalo hlavou. Scott se nade mne sklonil a jemně mě políbil do vlasů. Když se na mne podíval, usmál se, tak jak jsem ho ještě smát se neviděla. "Za co to bylo?" zeptala jsem se.

"Aby ses brzo dala dohromady."

"Neboj, dneska ti zvládnu nakopat zadek." Zasmála jsem se. Scott dostal záchvat smíchu.

"Tak to chci vidět." Vyprskl smíchy. Protočila jsem oči a smála se spolu s ním.

"Pomůžeš mi?" řekla jsem a napřáhla k němu ruku, chtěla jsem, aby mi pomohl do sedu. Chytil mě za ruku a opatrně jako bych byla rozbitné zboží, mi pomohl, abych si mohla sednout. Byla jsem kousíček od něj a najednou, jako kdyby se čas zastavil na mne hleděl. Tahle zvláštní chvíle zahnala i tu tíhu mé vlastní hlavy. Vytvořila se tu jakási divná soukromá bublina, kde jsem byla jenom já a Scott, ten mě stále držel za zápěstí. Bez nějakého přemýšlení jsem ho volnou rukou objala a přitáhla si ho tak o kousek blíž. Fakt to bylo jako když by se zastavil čas a na jednu chvíli jsem si myslela, že se opravdu zastavil.

Skoro jsem se topila v jeho očích a pak jsem překonala tu poslední malinkou vzdálenost, co nás dělila a políbila jsem ho na rty. Byla to jednoduchá obyčejná pusa a i přesto pro mne znamenala víc než celý svět. Pomalinku jsem se od něj odtáhla a sklopila oči. Stáhla jsem ruku, kterou jsem ho objala do klína, on taky pustil mé zápěstí, ale na rozdíl ode mne se usmál.

"Překvapuješ mě." Řekl. To mi na tváři vyloudilo veselý úsměv.

"Díky." Šťouchla jsem ho do ramene.

"Jo a Zaytsevová tu školu zrušila, takže jsem vyhrál sázku. Na tu si snad pamatuješ ne?" Jo, na tu sázku jsem si pamatovala.

"Bohužel jo… Takže škola není?" Scott zavrtěl hlavou.

"Není a já mám právo vybrat si svou výhru ne?" kousla jsem se do rtu. Než jsem stačila něco říct, dodal: "Ale já si ještě chvíli počkám." Tím mě rozesmál ještě víc.

.*. *. *. *.

Odpoledne jsem se měla sejít se Scottem, vzal si ode mne ty výslechy a řekl, že až se budu cítit dostatečně dobře mám přijít na schody, prý tam bude sedět. Říkal, že by rád zůstal v pokoji, ale Jordana by ho rozhodně nenechala. Celý den seděla na své straně pokoje a povídala si se mnou, zatímco já jsem ležela v posteli a myslela na to, co jsem ráno udělala. Byla jsem z toho tak trochu šokována, ale zároveň jsem byla v dobrém rozpoložení.

Jenom mi pořád vrtalo hlavou, jak to vlastně celé v noci bylo. Věřila jsem Scottovi, ale šestý smysl mi napovídal něco jiného. Jenže ať už to bylo cokoliv mělo to něco společného s tím, co si myslím. Děsila mě ta představa, co se mohlo doopravdy dít. Ale ten zastřený pocit z té pusy tohle dokázal zahnat, a pokud k tomu připočítám pulsující bolest hlavy tak jsem na to vůbec nedokázala myslet.

Na oběd jsem nešla, poprosila jsem Jord pouze o to jestli by mi přinesla něco k pití a ona pro mne s chutí cokoliv udělala. Už tak jsem se tu válela v jejím oblečení. Za pití jsem byla opravdu moc vděčná, i když to byla jenom voda (snad to byla voda).

"Život je jen jedna velká houpačka, ale je jen na tobě jestli se vydržíš houpat celou dobu anebo spadneš dolů." Pronesla z ničeho nic Jordana. To ona občas dělávala, stejně jako to o Disneyem nebo to o žlutém sněhu, ale tohle mělo jako jedno z mála smysl.

"Co jsi to řekla?"

"Že život je -" začala.

"Já jsem ti rozuměla, ale k čemu to míníš?" dodala jsem.

"K ničemu, prostě jsem to jen tak plácla, ale jednu věc ti řeknu - nezapomeň, že i to co člověk jen tak plácne, může znamenat hodně." Podívala jsem se na ni výrazem: ehm?! Jordana normálně kecala blbosti, ale teď to na ni šlo nějak víc. Přestávala jsem si být pomalu jistá, že je Jord psychicky v pohodě, protože tohle její mluvení mě docela dostávalo. Opravdu.

"Jasně." Povytáhla jsem obočí a otočila se na bok, abych jí viděla do obličeje. Jordana se na mě významně podívala, zřejmě věděla něco, co by mi pomohlo najít odpovědi. "Jord, heleď jak jsem se sem vlastně v noci dostala?" jedna z mnoha věcí, co jsem chtěla vědět.

"Mitchell sem v noci přišel s tím, že potřebuje, abych s ním spolupracovala. Přinesl tě sem. Tys mu prostě jen tak ležela v náručí, nejspíš v bezvědomí, protože jsme tě nemohli probudit, ale na to, že jsi byla v bezvědomí jsi dost kecala. Hodně nepřítomně, prostě si dokola skoro tři hodiny opakovala 'Ne' a 'Proč'. Pak si najednou ztichla a za další asi dvě nebo tři hodiny si se probrala." Snažila jsem si usilovně vzpomenout, co se vlastně stalo za tu dobu, co jsem tu jen tak ležela. Ale jestliže mi Jordana řekla, že jsem pořád dokola opakovala ne a proč tak to má určitě něco společného s mou verzí příběhu.

Promnula jsem si spánky a na tom pravém jsem si nahmatala obří bouli, která strašně bolela. Takže sem jsem se praštila a tohle bylo epicentrum bolesti.

"Jo a málem bych ti zapomněla říct, že tě zase Zaytsevová obvinila, že jsi prý tomu pitomečkovi, který si sám sáhl na život, pomohla." Jordana mě vyděsila. Takže Zaytsevová chtěla, abychom o tom já a Scott pomlčeli a ona sama mě prohlásí jako někoho, kdo napomáhal sebevraždě?! Ještě, aby tím dotyčným nebyla ona sama, protože byla v jídelně nějak moc brzo na to, jak moc je její kancelář vzdálená.

"Do prčic. A kdo to byl tentokrát?" pevně jsem zavřela oči, hlavou mi totiž projela strašná bolest.

"Ten hlupák Josh. Byl na té schůzce čtyřicet osmičky - což je taky jedna velká blbost." Tu poslední poznámku si nemohla odpustit, ale to mně bylo jedno. Josh mi už tam přišel divný, ale rozhodně ne na tolik, aby tohle udělal, aby se oběsil na lustru. Brr.

Pomalu jsem se zvedla z postele. Posadila jsem se na kraj, místnost se mi trochu zhoupla, ale pak se všechno ustálilo a bylo to v pohodě. Chtěla jsem jít za Scottem, už jsem nedokázala ležet a potřebovala jsem vědět, co vyčetl z těch desítek papírů. Sebrala jsem se a odešla z pokoje. Jordana mě ve dveřích stihla chytit za paži.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 27. dubna 2013 v 12:39 | Reagovat

To je hajzl určitě to dělá schválně. Řekne jí že se bouchla do hlavy a že si to jenom myslí a neni to pravda.Já ho takk nenávidím!!!!! :-?  :-?  :-?  :-D  :-D

2 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 27. dubna 2013 v 14:44 | Reagovat

Dokonalé :)

3 Angela Angela | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 20:00 | Reagovat

Proč jí jen takhle lhal? Jsem na něj naštvaná, ještě před několika kapitolami bych to do něj vážně neřekla. ;-) :D

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 30. dubna 2013 v 19:39 | Reagovat

Hezká kapitola... :-) Doufám, že postupně je nehodláš všechny zabít z té skupiny..! :-) A Scott mě začíná štvát. Proč jí to zatajuje, ona na to stejně dojde, to je jasný...! :-)

5 Vicky Vicky | Web | 23. května 2013 v 9:03 | Reagovat

Ahoooj, po sto letech zdravím! :D
Ten Scott se mi přestává líbit. -.-" Nesnáším, když někdo lže a ke všemu všichni (teď myslím čtenáře) ví, že to tak je. >.< Ale pořád je to slaďoušek, jsem zvědavá, co bude s tou sázkou, co pro ni vymyslí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|