Prach||Třináctá kapitola 3/3

27. dubna 2013 v 10:30 | Berry Lettyen's |  Prach

Třináctá kapitola 3/3



"A co ten kluk, co přišel s tebou a Zaytsevovou? Ten taky zrovna nevypadal, že by se počítal mezi její fanoušky." Fritz už mluvil o něco veseleji.

"Scott? Ten se nepočítá, myslela jsem totiž z těch vychovatelů a čehože dalšího." Zkusmo jsem se vytáhla do polosedu a zapřela se lokty. Závrať nepřišla, mohla jsem se radovat.

"Aha. Tak to máš možná pravdu." Usmál se a kolem očí se mu vytvořili vějířky vrásek.

"Věřte mi. Určitě mám pravdu." S tím jsem si byla stoprocentně jistá. S Raymondem Fritzem se povídalo víceméně dobře. Měl pozoruhodné znalosti ohledně různých zaměří a tak, prostě jsem se ho jenom ptala na nějaké otázky a on odpovídal. Nebyla to nijak jednostranná konverzace, ale pořád to bylo lepší než kdyby byl nějaký člen fanklubu Zaytsevové - jak přesný to výraz, pro ty, co se plahočí za těmihle stěnami. Jak jsem už řekla, povídali jsme si docela dobře, zeptala jsem ho i na to, jak dlouho, že jsem vlastně byla v limbu, řekl mi, že něco kolem dvanácti hodin, což mě docela zděsilo, ale na jednu stranu to bylo dobře, aspoň jsem si odpočala. Jenže tahle docela ucházející konverzace trvala pouze do doby, než jsem se ho zeptala na to, jaký měl život před Sarkišninem. Jeho výraz se změnil, z mírného úsměvu na ztrápenou grimasu.

"Mohu ti říct jenom tohle: před patnácti lety jsem se měl opravdu dobře." Vypadal, že chce něco dodat, že o tom chce mluvit i když nechce a vím, že to zní divně, ale já si to chtěla poslechnout, chtěla jsem vědět, že já nejsem sama komu Zaytsevová zničila život. Rozhodla jsem se, že ho nebudu přerušovat a nechám, ho mluvit tolik kolik bude sám chtít. "Měl jsem ženu a ani ne tříměsíční dceru. Zaytsevová mi tehdy zničila celý život, odněkud se doslechla, že jsem jeden z nejlepších lékařů své doby a straně moc mě chtěla mít na Sarkišninu. Napřed přišla s normální cestou, nabídla mi skvěle placené místo, tehdy by mi naslibovala modré z nebe jenom, abych šel pracovat sem, ale já odmítl. Měl jsem rodinu ve Vídni a tam jsem hodlal zůstat, jenže ona neustoupila. Pak po několika týdnech jsem jednou přišel domů z práce a moje žena ani dcera tam nebyly. Nebyly nikde, ani u tchýně ani u mé matky, prostě nikde. Další den jsem v centru města potkal Zaytsevovou a ta mi řekla, že pokavaď pro ni začnu pracovat tak se jim nic nestane. A tak jsem se dostal sem, jenže jsem svou rodinu už nikdy neviděl ani o nich neslyšel." Fritz se prázdně koukal kamsi za mě, zřejmě měl teď před očima úplně něco jiného.

Bylo mi ho líto, musel se cítit hrozně, Zaytsevová opravdu udělá všechno proto, aby dosáhla svého. Je to prostě zlá ježibaba.

"Jak se jmenovala?" zeptala jsem se.

"Kdo?"

"Vaše žena."

"Aňa."

"Hezké jméno." Usoudila jsem nakonec. Doktor se zase otočil ke své práci a nechal mě být.

Někdo horečně zabušil na dveře, až jsem nadskočila. Doktor se zvedl ze židle a otevřel. Zarazil se. Scott taky vypadal zaraženě, skoro jako by nevěděl, co se děje. Všechno se to najednou seběhlo nějak moc rychle, Scott se vrhl na Fritze a strhl ho k zemi.

"Cos jí udělal, ty úchyle?!" Scott vyváděl. Bylo to o to horší, že to vypadalo úplně jinak, než to doopravdy bylo, ale dle mého úsudku by se Scott na Fritze vrhl, i kdybych tu ležela stále v limbu. Rozhodla jsem se zakročit. Neohrabaně jsem seskočila z postele a málem jsem si znovu natloukla.

"Scotte, nech ho! On mi nic neudělal!" musela jsem zvýšit hlas, protože Scott mě vůbec neposlouchal, zpozorněl asi až na třetí zopakování.

"Jsi si jistá?"

"Jsem. A slez z něj prosím." Scott pustil doktora a zvedl se. Otřel si ruce do kalhot a nabídl Fritzovi pomocnou ruku, ten ji neochotně přijal a stále nespouštěl oči ze Scotta. Scott ke mně přišel a pevně mě objal. "Bál jsem se o tebe." Zašeptal. Vyprostila jsem se z jeho objetí a podívala se mu do očí. Vypadal, že to myslí vážně, ale zároveň bylo vidět, že ho něco trápí, otázkou však bylo co. Pokývla jsem hlavou a ještě jednou jsem ho provrtala pohledem. Scott se otočil směrem k doktorovi, ale stále zůstal u mne.

"Vypadáte, že nám můžete poskytnout odpovědi." Řekl Scott nevraživě.

"Záleží na co. A taky, co bych z toho měl, pomáhat takovému spratkovi, jako jsi ty." Fritz mluvil celkem klidně a vyrovnaně, ale podtón jeho hlasu byl roztřesený vzteky.

"Na to, jak se odtud dostat." Teď jsem se do toho vložila já, přeci jenom u Scotta člověk nikdy neví, opravdu - co když mi lhal? Co když to byla pravda? Zaměřila jsem se na doktorovu odpověď, abych nemusela takhle myslet.

"K tomu odpověď nemám, až na jednu nemožné to není. Jde to, ale jen velice těžce." Skoro jsem cítila, jak se mi zorničky rozšířily úžasem nad doktorovou odpovědí. Se Scottem to ani nehnulo, snažil si zachovat neutrální výraz pokerového hráče.

"Tak když víte, že to jde. Víte snad i jak ne?" Scott mluvil docela hrubě, ale snažil se.

"To kdybych věděl, tak už bych tu dávno nebyl." Odsekl Fritz a pak mluvil čistě jen ke mně. "Ale být tebou bych utekl, co nejdřív. Zaytsevová má s tebou opravdu děsivé plány a tím nemyslím to, že tě pošle na Trest, je to něco daleko horšího. Věř mi." Mírně se na mě podíval, Scott vydal neurčitý zvuk a já jen tupě koukala.

"Můžu jít? Pryč? A už se nevrátit?" to jediné jsem dokázala říct.

"Jasně, proč ne. Ale dávej si pozor, co nebo kdo se kolem tebe motá." Zahuhlal Fritz a nechal mě a Scotta odejít. Hned jak jsme byli venku z té děsné "ordinace" trochu se mi ulevilo. Ale věděla jsem, že to může být mnohem horší.

"Ty víš, co mi Zaytsevová chce provést?" obrátila jsem se na Scotta.

"Tak trochu okrajově." Odvětil. Chytla jsem ho z ramena a pokusila se s ním zatřást.

"Tak mluv!" vyhrkla jsem.

"Věř mi, tohle nechceš slyšet." Měl pravdu, ale já to slyšet musela.

"Ale chci!"

"Dobrá," odmlčel se "ale musíš slyšet i tu Jordaninu verzi. Taky se ti tím nejspíš vysvětlí proč mě tak nenávidí, má k tomu hodně dobrý důvod." Na všechno, co řekl, jsem mu kývla a šla s ním za Jordanou.

Když jsme šli po schodech k chodbě s pokoji trochu smutně a omluvně se na mne podíval. Mé pochyby tím trochu zmenšil, ale zároveň zvětšil, tak sakra mohl mi lhát anebo jsem si to opravdu jenom vysnila?

"Počkej." Donutil mě se zastavit a otočil si mě k sobě čelem a naprosto neočekávaně mě lehce políbil na rty. Jakmile se ode mne odtáhl, zůstala jsem na něj vyjeveně zírat.

"Co to bylo?" zeptala jsem se s úsměvem školačky.

"Vybral jsem si svoji výhru. Tak zněla sázka ne? Když škola zruší, dostanu do tebe pusu." Povytáhla jsem jedno obočí a podezíravě se na něj podívala.

"Já jsem myslela, že pusu jsem ti už dala nebo to jsem si to taky jenom vysnila?" Scott se lysáčky pousmál a pokrčil rameny.

"Možné to je." Obrátila jsem nad jeho odpovědí oči v sloup a šťouchla ho loktem do žeber. Teď jsem o Scottově verzi té noci skoro nepochybovala, ale můj šestý smysl stále křičel něco jiného a tak jsem ho utišila tím, že jsem Scotta vzala za ruku. Řekněme, co bych udělala, kdyby mi opravdu lhal? To vůbec netuším.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 27. dubna 2013 v 14:59 | Reagovat

Proboha to je dokonalý. Píšeš opravdu skvělé povídky a tohle bylo jedno z nejlepších co jsem kdy četla :)

2 Zoey Zoey | Web | 27. dubna 2013 v 17:51 | Reagovat

To je škoda, že to není její .... Bylo by to neskutečné odhalení :D Povededné :-)  :-)

3 Angela Angela | E-mail | Web | 27. dubna 2013 v 20:10 | Reagovat

Máš to krásně vymyšlené... :-) Celý příběh je naprosto dokonalý! :D

4 Knihofil18 Knihofil18 | Web | 28. dubna 2013 v 9:49 | Reagovat

Jéj, Scott ♥ To je taká tajomná postava, ale obľúbila som si ho.
Doktor je skvelá postava. Okamžite mi prirástol k srdcu...
A milujem spolu Mishu a Scotta, majú spolu chémiu a znie to oveľa uveriteľnejšie, než v polovice kníh, čo mám doma. A ver mi, to mám VEĽA kníh.
Páči sa mi, ako píšeš napätie a odhalenia... pomaly všetko odhaľuješ a keď si už myslíme, že je to definitívne rozuzlenie, zrazu BAM a ty prídeš na spôsob, ako nám to ešte viac skomplikovať.
A mimochodom, tá dĺžka dnešnej kapitoly, tá je na nezaplatenie. Milujem dlhé kapitoly, lebo krátke ma sotva vtiahnu do deja a už sa končia. Toto bolo skvelé, zhltla som to jedným dychom...
Ďalšiu, rýchlo!
Najozaj jedna z najlepšie napísaných poviedok, aké som kedy čítala. Máš verného fanúšika. :)

5 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 30. dubna 2013 v 19:57 | Reagovat

Moc krásná kapitola, tahle je asi nejhezčí část z těch tří... :-)
Ten doktor je úžasný..! A lituji ho, ta paní Z. mě štve. Aspoň mu mohla někdy ukázat tu ženu a dceru. Je opravdu hrozná..!!!
Tak rychle další kapitolu... A misha by měla víc poslouchat svůj šestý smysl, mohlo by jí to pomoct... :-)

6 Vicky Vicky | Web | 23. května 2013 v 9:21 | Reagovat

Aj... to bude nepříjemné, až Misha zjistí, že jí OPRAVDU lhal 8-O Nechci ani vědět, jak to dopadne, protože spolu jsou tak hezký pár. :) O to víc mě štve, že jí takhle podvádí.
Raymond je skvělej. :D Moc sympatickej a snad by mohl být další, kdo je na Mishině straně. ;) A jsem zvědavá, co má za Zaytsevová za lubem. :-D Moc krásná kapitolka!!! :-)

7 All All | Web | 23. května 2013 v 9:35 | Reagovat

Pecka!! O_O  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|