Prach||Čtrnáctá kapitola

5. května 2013 v 19:29 | Berry Lettyen's |  Prach
912 slov. Proč? Kvůli tomu, že je tam něco vypravované z minulosti a tak jsem si řekla, že tu kapitolu ukončím, ale patnáctá se už plánuje tak na 1 000+ takže vám to vynahradím no a můžete už číst, jelikož už tu dlouho, žádná kapitola nebyla ;)


Čtrnáctá kapitola



Zaklepala jsem na dveře svého vlastního pokoje, nechtěla jsem Jordanu vyděsit. Ta se ozvala hned: "Co chcete?" zakřičela přes zavřené dveře.

"To jsem já. Misha." Odpověděla jsem obratem a počkala, než dojde ke dveřím a otevře mi. Mezitím jsem věnovala Scottovi upřený pohled. Jordana otevřela a nevěřícně se na mne podívala.

"Odkdy klepeš?" zeptala se.

"Odteď." Lehce jsem ji odstrčila stranou a protáhla se se Scottem v závěsu dovnitř. Jordana se mu postavila do cesty.

"On se nepůjde." Sykla jedovatě. Obrátila jsem oči v sloup a otočila se čelem k Jordaně.

"Půjde jinak nedostanu vysvětlení a pravdu. To samí platí zřejmě i pro tebe."

"Nechápu, o čem to mluvíš." Odsekla.

"Pochopíš." Dál jsem se s ní nedohadovala a prostě protáhla Scotta do pokoje. Jordana si něco mumlala a neochotně zavřela dveře.

"Tak o co tu jde?" mluvila skrz zaťaté zuby. Scott mě nenechal odpovědět a vzal situaci do vlastních rukou.

"O Mary." Řekl smutně. Jordana se jakoby na vteřinu zasekla a pak jen zůstala prázdně zírat. Já jen sledovala, tohle bylo mezi nimi ne mnou.

"Tak mluv." Odpověděla prostě.

Před dvěma roky


Přiběhl jsem s Jordanou za Mary, která byla u nich v pokoji. Jordana mě našla venku jak tam jen tak sedím a koukám kde co lítá. Když jsem Jordaninu mladší sestru uviděl, ztuhla mi krev v žilách. Prostě jen tak seděla na posteli a koukala do prázdna.

"Co jí je?" vyhrkl jsem. Jordana jen pokrčila rameny a přisedla si k sestře. Mary sebou lehce škubla a mnohokrát rychle zamrkala, upřený pohled se jí trochu rozjasnil a hned ze zombie Mary byla zase Mary. Otočila se čelem ke mně a zamávala mi. Taky jsem jí zamával a přisedl jsem si k ní z druhé strany.

"Scotte, tohle je děsivé." Špitla Jordana. Pokývl jsem hlavou. Mary byla díky tomu, že si Zaytsevovou podala poslána na Trest, ale dopadla úplně jinak než ti ostatní chudáci. Jako kdyby si většinu své osobnosti zachovala a jen kousek z ní ovládala ta zombie s vymytým mozkem. Mary se usmála a pohladila mě po tváři. Tohle nebyla Mary, která to byla normálně, teď z ní mluvila zombie, děsilo mě to. Ten afektovaný úsměv a… a to všechno.

"Já… musím jít." Řekl jsem a odešel, co nejrychleji z pokoje. Nemohl jsem se koukat na tu kreaturu, kterou z ní Zaytsevová vytvořila. Otřásl jsem se, za osm let, co jsem tady, jsem viděl různé děsivé věci, vlastně jsem byl tak trochu jejich součásti, ale nic mě neděsilo tolik, jako Mary.

.*. *. *. *.

Procházel jsem se kolem Sarkišninu a snažil se užít si trochy toho, že tu teď panuje něco podobné jaru nebo studenějšímu létu. Trápilo mě sice to, co se děje Mary, ale snažil jsem se na to teď nemyslet.

"Scotte…" Mary mě vyděsila. Prostě jen tak vyskočila zpoza rohu s rukama zabořenýma hluboko v kapsách, jakoby v nich něco svírala.

"Co je?" zeptal jsem se jí.

"Může tě o něco požádat? Je to jenom chvíle, sama to nedokážu." Prosila. Nevěděl jsem, o čem mluví. A tak jsem souhlasil.

"Jasně, že můžeš." Usmál jsem se na ni. Teď se zase chovala, jako Mary, kterou jsem už nějakou dobu znal.

"Zavři oči a nastav ruku jo?" kývl jsem hlavou a udělal to, co po mě chtěla. Rozevřel jsem dlaň a chvíli čekal. Dala mi do ruky něco kovového a studeného. Sevřel věc prsty a se zděšením jsem otevřel oči. V ruce jsem držel pistoli. Mary se na mne omluvně a prosebně podívala.

"Uděláš to pro mě?" zeptala se.

"Ne!" protestoval jsem.

"Scotte, já takhle nemůžu žít, chápeš? Nemůžu být každou chvíli někdo jiný, já… prostě nemůžu! A sama to skoncovat nedokážu. Udělej to prosím… prosím…" mluvila naprosto zoufale, chápal jsem ji a zároveň jsem ji nechápal.

Postavila se kousek ode mne a ještě několikrát mě poprosila. Stála tam nehybně a prosila, ona chtěla, abych to udělal. Ruka se mi klepala a tak jsem musel zbraň držet oběma rukama. Ukazovák jsem měl na spoušti a pevně jsem sevřel oči. Chtěl jsem stisknout spoušť, ale nedokázal jsem to. Otevřel jsem oči a omluvně se podíval na Mary.

"Promiň, ale tohle nedokážu." Přišel jsem k ní a vrátil jí pistoli.

"To je to tak těžký?! Udělat tohle?!" zakřičela naštvaně a přitiskla si hlaveň ke spánku a v záchvatu zuřivosti zmáčkla spoušť. Výstřel byl z takovéhle blízkosti docela ohlušující a já zavrávoral a spadl na zem. Dýchal jsem zběsile a v jednu chvíli jsem si myslel, že je to sen a že se teď probudím, ale nic takového se nestalo.

Za několik vteřin jsem se zvedl a snažil se vytěsnit z hlavy to, co jsem viděl. Jak před tím tak teď. To, jak si Mary prakticky vystřelila mozek z hlavy a jak teď ležela na zemi a mrtvě koukala do nebe, se zející dírou v hlavě a krví všude kolem. I já jsem byl od krve. Cítil jsem ji na vlastním obličeji, ale i přesto, že mi žaludek metal salta o sto šest a oči jsem měl plné slz - nerad to přiznávám, ale byla to pravda - jsem se k ní dokázal přiblížit a zatřást ji rameny, jestli ještě náhodou není živá.

Nebyla.

Zatlačil jsem jí víčka a rozeběhl se k Sarkišninu pro pomoc. Jordana na mě tehdy strašně moc ječela, že mě nenávidí a proč jsem ji zabil. I když jsem to neudělal, nenechala si to vysvětlit a už nikdy se mnou nemluvila tak jako dřív. Jenže možná, že jsem měl šanci jí v tom zabránit, ale jednou by to stejně udělala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tempé Tempé | E-mail | Web | 5. května 2013 v 20:08 | Reagovat

Tak... se mi to podařilo celé dočíst a musím uznat, že jsem to četla jedním dechem. Pokud můžu mít jedno doporučení (ale když tak nad tím přemýšlím, tak nevím, jestli to blog.cz umí a postupně se dostávám k tomu, že to asi neumí :D ale kdyby to uměl, tak to zarovnej do bloku. Líp to vypadá a já mám na to úchylku. Ale že já mám na to úchylku, není důvod, proč to dělat, že jo. Nějak jsem se do toho zamotala. Och, neumím psát komentáře :D)

Každopádně - hrozně se mi to líbí. Fandím tomu nápadu a fandím Mische a Scottovi.

A ano, to je všechno. Já jsem nikdy nebyla na smysluplné komentáře. Ale hlavní pointa je zkrátka to, že je to žůžové, je tam spousta zvratů a já chci další kapitolu!

2 *Elwing *Elwing | Web | 5. května 2013 v 21:29 | Reagovat

PA-NE-BO-ŽE! :D Já zírám... Srdce mi buší, div nevyskočí z mé hrudi. Prostě Scott :D Můžu ho nenávidět sebevíc, ale přesto ho miluju...
Holka, ty seš fakt třída! :D
Jinak další kapitola u mě :)

3 Ana Syringa Ana Syringa | Web | 6. května 2013 v 11:28 | Reagovat

oh my god. ohmigawdohmigawdohmigawd!
Scottov pohľad!
Jeho myslenie! Woooow... Scooooooott!! ♥
Okej, dosť bolo fangirlovania. Jeho pohľad ma nenormálne potešil. A ten príbeh. Panebože.
Na dĺžku nepozeraj, hlavné je to, či má kapitola zmysel. A táto rozhodne mala a posunula dej kupredu.
Rýchlo ďalšiu kapitolu, prosím!

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 6. května 2013 v 12:20 | Reagovat

wow, nemám slov.... Je to úžasné, nemohla jsem od toho odtrhnout oči...! Páni, pohled Scottta, je to tak boží...!! Hodně lidí se bojí psát z pohledu chlapa, ale tobě se to povedlo...
Nechápu, proč to Jordaně neřekl dřív, mohl jí ušetřit bolest. Doufám, že mu odpustí, mohla by být dobrý spojenec... :-)
Rychle, jsi psát další kapitolu...! :-D

5 Zoey Zoey | Web | 6. května 2013 v 16:33 | Reagovat

Panebože, ty mě úplně drtíš! Sakra sakra sakra sakra sakraaaa :D
To je tak dokonalý! Musím říct, že by mi klidně nevadilo kdyby to bylo trošilinku delší, ale myslím, že prakticky vystřelený mozek to vynahradil :-D Každopádně výjevy z minulosti miluju. Jsou skvělý a hodně toho o tom příběhu řeknou a někdy i dají ni dalším kapčám.
Já jsem prostě mimo. Mary mi je tedy líto, to ano. Ale Scotta? Já nevím. Nenávidím ho, ale prostě je skvělej... 8-O  8-O  8-O
Nemůžu si pomoct, ale tohle je tedy tvoje nejlepší dílko vůbec!

6 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 6. května 2013 v 19:04 | Reagovat

Páni, je to dokonalé :) Moc se ti to povedlo, těším se na další :)

7 Angela Angela | Web | 8. května 2013 v 11:04 | Reagovat

Wow, wow, wow! :D
Je to skvělé! Dokonale jsi to napsala, takové pohlédnutí do minulosti. :-) Jordaně to mohl říct už dřív, ale nevadí, je fajn, že jsi proto udělala tuhle kapitolu. Scott je prostě úžasnej! :-D Těším se na další kapitolu...

8 mylovestories mylovestories | E-mail | Web | 12. května 2013 v 20:23 | Reagovat

milujem tvoje zápletky. Je to neskutočne premakané a dokonalé! :DD naozaj sa teším na nové časti :)

9 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 24. května 2013 v 20:52 | Reagovat

Smutné a krásné... O_O  :-D

10 Wiky Dream Wiky Dream | Web | 26. května 2013 v 14:01 | Reagovat

dlouho jsem tady nebyla,zasekla jsem se na deváté kapitole :-D ,ale dnes jsem měla konečně čas to dočíst až sem,moc se mi to líbí,tahle kapitola je smutná, ale těším se na pokračování,snad teď budu mít víc času a budu sem moc chodit častěji :-)

11 Clarush* Clarush* | Web | 7. července 2013 v 13:56 | Reagovat

Krásná kapitolka, až na to, že je hrozně smutná :( Chudáček Mary... ale jinak absolutní dokonalost :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|