Prach||Sedmnáctá kapitola

30. června 2013 v 13:28 | Berry Lettyen's |  Prach
Tak po sto letech. Tady máte Prach, no snad se vám bude kapitolka líbit a na naprosto vydařený konec jsem nezapomněla :D :D

Věnováno všem, kteří na Prach čekají :) Bez vás bych to tak ráda nepsala :)

Sedmnáctá kapitola



Celé tři hodiny jsem seděla na zemi otočená zády k Neadrsovi a sledovala zeď a nápis na ní. Nedávalo mi to smysl. Proč důvěřuj? Proč na té zdi? A proč tady a teď? Bylo to jako vždycky, když se mi naskytla nějaká odpověď, přihodila mi dalších tisíc otázek. Super. Teď jsem to tak potřebovala.

Bylo zvláštní, jak rychle jsem to všechno zvládla podělat. Všechno, co jsem věděla, co jsem mohla podložit důkazy, mi teď bylo k ničemu. Potřásla jsem hlavou a znovu se zaměřila na nápis na zdi.

Byl velice fikaně umístěný tak, aby ho člověk našel, jenom pokud by chtěl. Nebo pokud by byl tak blízko té zdi, že by viděl kontrast mezi barvami, jako já. Pečlivě jsem studovala písmo, a byla si jistá, že už jsem ho někde viděla. V duchu jsem si procházela všechny ručně psané texty, které jsem v Sarkišninu viděla, a moc jich tedy nebylo. Vlastně byly jen dva - výslechy a papíry, které usvědčily Scotta, že opravdu pomáhal Zaytsevové. Tohle rozhodně nemohlo být písmo Zaytsevové, už ne jen pro to, že ona psala výhradně azbukou, a tohle bylo latinkou. Jediný text, který jsem tady viděla napsaný latinkou, byl ten Scottův.

Pravda mě udeřila do očí. To písmo jsem poznávala, stejný nijaký sklon, tvar písmen. To všechno. Povědomé mi připadalo, už když jsem ho prvně viděla, ale až teď mi to plně docvaklo. Pokud tohle není plán Zaytsevové, jak ze mne v posledních chvílích života udělat hloupou husu, tak Scott má něco za lubem. A pokud to vážně nemá se Zaytsevovou nic společného, tak se musí jednat o něco velkého.

Otočila jsem se směrem k Neadrsovi, abych se mohla podívat na to kolik času mi zbývá. K mé smůle s ním Scott něco probíral. Zřejmě jsem byla tolik zabraná do sebe, že jsem ho neslyšela přicházet. Neadrs si všiml, že se na ně dívám a zlomyslně poklepal na displej telefonu.

00:05:13.


Zkroušeně jsem obrátila pohled zpátky na zeď. Zbývalo mi pět minut. Pět minut. Rozhodla jsem se, že přestanu hledat spojitost mezi Scottem a pochybným nápisem. Zavřela jsem oči a snažila si vybavit ty pěkné věci, které jsem na Sarkišninu zažila. V hlavě mi létal obrázek za obrázkem.

Seznámení se s Jordanou, jak mě s úsměvem vítá u sebe v pokoji…
…To jak mě Scott utěšoval v tunelu, který je kousíček odsud…
…Jak mě držel za ruku…
…Jak jsem ho já políbila…
…Jak on políbil mě…

V očích jsem ucítila slzy. Vím, že posledních pár hodin pláču nějak moc, ale tohle byly jiné slzy. Tohle nebyly slzy bezmoci, ale smutku ze ztráty. Ze ztráty někoho, koho jsem měla vážně moc ráda. Znovu mi na mysli vytanula vzpomínka na to, jak mě políbil. V hrudi jsem cítila nehoráznou bolest, která mě zevnitř spalovala. Schovala jsem si obličej do dlaní a nechala slzy téct. Oči jsem neotevřela, bála jsem se, že když to udělám, uvidím, jak na mě míří hlaveň pistole a za ní Scottův obličej zkřivený výsměchem. Proč?! vykřikla jsem v duchu. Odpověď jsem však neznala.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodně se znovu otočila na Neadrse. Ten tam nebyl. Jenom Scott. Proč to dělá ještě horší než to je?! Vyhnula jsem se jeho pohledu a rychle sjela očima telefon. Uběhly další tři minuty. Bleskově jsem se vrátila do své pozice s pohledem upřeným do prázdna.

Poslední dvě minuty. Přála jsem si rychlí konec, jeden dobře mířený výstřel by mě rychle a skoro bezbolestně zabil, ale i by mi dokázal způsobit několikahodinová muka plná bolesti a utrpení, přesně jak si přál Neadrs.

Někdo mi položil ruku na rameno. Trhnutím jsem ruku setřásla a věnovala osobě vražedný pohled.

"Chceš, abych víc trpěla, co?" ucedila jsem jedovatě. Přisedl si ke mně.

"Proč bych to měl chtít?"

"Protože děláš takové věci, abych se víc topila v bezmoci z toho, jak jednoduše si mě zvládl zradit." Otočila jsem hlavu na druhou stranu než seděl. Bohužel mi mé trucování bylo víc než k ničemu. Vzal mě za bradu a otočil mě tak čelem k sobě. Donutil mě podívat se mu do očí.

"Proč?" vydechla jsem. Zase ty podělaný slzy. Palcem mi je setřel. "Proč to děláš?" pokračovala jsem. "Proč mě takhle mučíš?" zaúpěla jsem, víc už jsem říct nedokázala.

"Nebudeš mi to věřit, Misho, ale každý má svou roli, tak hraj tu svou, jinak pohádka špatně dopadne a zlá čarodějnice se zbaví princezny." Zašeptal. Moc jsem ho nechápala.

"A jaká je tvá role?" vyhrkla jsem ve snaze dostat odpověď.

"Důvěřuj." Špitl. Pustil mou bradu a zvedl se ze země. Chytla jsem ho za ruku a zastavila ho tak. Chtěla jsem ještě jednou pořádně vidět jeho hnědé oči, které jsem si tolik zamilovala. Podívala jsem se mu tváře a pustila jeho ruku.

Scott odešel přesně ve chvíli, kdy začal pípat telefon.


Ztuhla jsem.

Zaytsevová se vynořila z temnoty a přivítala mě pohrdavým úšklebkem. Myslela jsem, že jí jednu vrazím, ale byla jsem jen hromádka neštěstí. Pořádně si mne prohlédla, studovala každý kousek mého strhaného výrazu. Byla potěšená z toho, co se jí povedlo. Přivedla mě na kraj útesu, teď stačilo strčit mě dolů.

Odmítala jsem se zvednout ze země. Raději jsem ji pozorovala takhle zdola. Přišla jsem si víc chráněná. Za Zaytsevovou se odnikud vynořil Neadrs a po vteřině se objevil Scott, šel ale z úplně druhé strany místnosti než ti dva.

Mám mu důvěřovat? ptala jsem se sama sebe. Stejně už nemůžu nic ztratit, nic víc se už v mém případě ztratit nedalo.

Zaytsevová mě sledovala ostřížím pohledem, byla jsem v háji. Mrtvá. Věděla jsem to. I kdyby na ni Scott vážně ušil boudu, z tohohle se nevyhrabu.

"Hm." Zamručí Zaytsevová a stále ze mě nespouští pohled.

"Ne,"začnu, "k vám se nikdy nedám. A to ani, kdybyste mě mučili!" tu poslední větu jsem skoro zaječela. Neadrs něco pošeptal Scottovi a ten se nuceně usmál.

"To mi bylo jasné, ale přemítala jsem, jestli by sis to nerozmyslela. Ono přeci jenom bys byla obrovskou posilou pro nás. Mohla by si nám pomoct, díky práci tvé matky máš přístup k úžasným věcem. Což je taky jeden z hlavních důvodů proč jsem se jich zbavila, tvých rodičů." Na rtech jí pohrává úsměv plný opovržení a nenávisti. Ale mě v hlavě zněla jen ty slova, proč jsem se jich zbavila, tvých rodičů. Vztek jaký jsem pocítila mě zaskočil. V první chvíli jsem myslela, že vyskočím a zaškrtím ji vlastníma rukama, abych své rodiče pomstila, ale byla jsem v šoku. A nebyla jsem jediná, i Scott a Neadrs vypadali zaskočeně. Zřejmě něco jim Zaytsevová neřekla.

"Vy! Vy hnusná vyděračská ježibabo! Jak jste mohla! Jak jste to mohla udělat!" ječela jsem z plných plic, co nejvíc jsem dokázala. Mezitím, co jsem na ni křičela, jsem se postavila, abych ji mohla, co nejdřív zabít.

"Jednoduše, stačilo podplatit muže v autoopravně, aby jim trochu hnul s brzdami a stalo se." mluvila naprosto normálním tónem, jakoby říkala kolik je hodin a ne kvůli čemu zemřeli mí rodiče.

"Já vás zabiju! Přísahám, že vás zabiju!" při těchto slovech jsem do ní strčila. Zaytsevová se zakymácela a zkřivila obličej do nakvašené grimasy.

"Víš, co máš dělat." Sykla směrem ke Scottovi. Zamrazilo mě v zádech. Zaytsevová ustoupila o pár kroků vzad. Scott skoro neslyšně povzdechl. Za opaskem měl pistoli, sáhl po ní. Začala jsem couvat, až jsem narazila do sloupu. Byla jsem teď od nich nějakých šest sedm metrů daleko.

Scott na mne pomalu a opatrně namířil. I když jsem ho nikdy střílet neviděla, bylo mi jasné, že to zvládá s absolutná přesností. Rozhodně lépe než Neadrs. Při myšlence na Neadrse a zbraň jsem se otřásla. Byl to hrůzný zážitek.

"Překvápko." Ucedil s výsměchem Neadrs. Tak o tom mluvil, o tom, že Scott bude ten, kdo má ukončit můj život. Teď mi tak nějak došlo proč Neadrs vystřelil po Scottovi, protože v té chvíli stoprocentně nevěděl, jestli je s nimi nebo ne. Ale teď to ví, nebo si to myslí.

Scotte, prosím nedělej to. Prosím, že máš nějaký plán. Snažila jsem se k němu promluvit, aniž bych ta slova musela vyslovit. On mě sledoval s upřeným výrazem, bez špetky emocí.

Vím, že bych byla hloupá, kdybych si nedokázala přiznat, že jsem se do něj zamilovala, ale copak jednou nemohl být osud trochu shovívavější? Ne, nemohl. To by totiž pak nebyl život, jenže takhle? Takhle prostě umřít z ruky osoby, kterou miluju? To zní tak absurdně. Snad ještě absurdněji než to, že na konci duhy se ukrývá kotel zlata, nebo to, že existují jednorožci nebo já nevím! Byla jsem na pokraji zhroucení, Scott na mne stále mířil pistolí. Stále na sobě nedal znát žádné emoce. Nic.

Zaytsevová nedočkavě vyčkávala, co se bude dít. Sledovala jak mě tak Scotta a taky zbraň. Ta chvíle, kdy Scott jen tak stál a nehýbal se, mohla být jakkoliv dlouhá. Ale nejspíš to nebyla ani minuta. Ani jedna zatracená minuta.

Tak hraj tu svou, jinak pohádka špatně dopadne. Tahle jeho slova se mi nenápadně vkradla na mysl. Vím, co mám dělat. Vím. S mučednickým výrazem jsem se svezla po sloupu k zemi. Přitáhla jsem si kolena k sobě a objala si je. Najít slzy, které bych mohla brečet, nebylo složité. Cestu si skoro našly samy.

"Ne, prosím. Ne." Skučela jsem. Zaytsevová i Neadrs se zatvářili spokojeně, spokojeně z toho, že mne zlomili. "Prosím tě, Scotte. Moc tě prosím nedělej to." Vyrazila jsem ze sebe zoufalý vzlyk. Scott namířil zbraň víc na mne, ale jenom já jsem si mohla všimnout, že míří těsně nade mne. Najednou jsem se mohla už jen modlit za jeho přesnou mušku. Protože když mine jenom o kousíček, našije mi to do hlavy a já umřu.

Vypálil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 knihofil18 knihofil18 | Web | 30. června 2013 v 13:48 | Reagovat

Prosím, ťa také cliffhangre mi nerob! Panebože, ten koniec! :O :O :O :O

2 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 30. června 2013 v 13:55 | Reagovat

Bože ten konec :))) wow,ale nedělejte mi takové konce nebo vážně nebudu spát :D Ne, ale moc se ti to povedlo už se těším an další část:))
P.S: Překrásný layout :)

3 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 30. června 2013 v 14:29 | Reagovat

Wow..! Taková kapitola je na infarkt..! Zastřelí ji, nezastřelí... Celou kapitolu si kladu tuhle otázku.... Naštěstí ne, doufám..! :)
Je to nádhera..! Jsi fakt moc dobrá..!

4 Angela Angela | Web | 30. června 2013 v 17:42 | Reagovat

:o Ten konec! Rychle musíš napsat další kapitolu! :D

5 Zoey Zoey | Web | 2. července 2013 v 9:21 | Reagovat

Já kvůli tobě ještě dostanu heart attack, ty úchyle O_O  O_O  O_O :-D
Scott se mi začíná líbit, protože jestli jí zachrání, tak mu to všechno prominu a budu ho mít zase ráda. Ale jestli ne..... 8-O  8-O  8-O  ;-)

6 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 3. července 2013 v 11:12 | Reagovat

[2]: Ahoj na blogu je vyhlášení kontroly affs, byla bych ráda, kdyby ses na něj podívala :) http://kacenqa-kacisekk-kaculik.blog.cz/1307/vyhodnoceni-kontroly-affilates#komentare Omlouvám se za zkopírovaný komentář

7 Lory Lory | Web | 4. července 2013 v 12:55 | Reagovat

Páni, úžasná kapitola, vážně xD

Omlouvám se že to píšu sem, ale nenašla jsem reklamy -> ale vždycky si to můžeš smazat ;)
Ahojky a zase budu otravovat xD

Jsem v 2. kole sonb ( soutěž o nejlepší blog ) a moc moc moc moc moc moc.... prosím o hásnutí tady => http://domulinka.blog.cz/1307/2-kolo-sonb
Jsem tam jako Lory...
Předem moc moc moc moc moc moc.....děkuju a moc moc moc moc moc.... ráda oplatím ;)

8 Lily "Aravis" Starfall Lily "Aravis" Starfall | Web | 6. července 2013 v 19:36 | Reagovat

Wow, 17? Tak to koukám, mám co dohánět :) ;)

9 Clarush* Clarush* | Web | 7. července 2013 v 18:53 | Reagovat

Wow! Bomba! Jsem sice trošičku zmatená, ale to je u mě normální :D Snad ji Scott nezradí! :D

10 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 13:51 | Reagovat

Ach-můj-bože! O_O  O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|