Prach||Šestnáctá kapitola

13. června 2013 v 19:36 | Berry Lettyen's |  Prach
Tak schválně, co mi na to řeknete. Na patnáctou kapitolu byly trochu víc jiné reakce než jsem čekala (spíš jsem očekávala něco typu, mám chuť tě zabít :DDD) což mě hodně moc potěšilo :D. Říkala jsem si, že když už ji mám napsanou, tak why not? A máte ji tady :) tak si kapču užijte, má tedy jen 1637 slov, ale pořád lepší než nějakých osmset :D. Jasně už moc kecám... -.- :'D


Šestnáctá kapitola



Otevřela jsem oči a snažila se zaostřit na místo, kde jsem se nacházela. Neviděla jsem nic než trochu matného světla. Posadila jsem se. Cítila jsem se docela v pořádku, jenom se mi trochu motala hlava. Stěží jsem si stoupla a rozhlédla se. Tahle místnost mi byla známá, už jsem tady byla. Je to totiž ta místnost, ta která se skrývá pod Sarkišninem. Zabloudila jsem pohledem tam, kde by měly být ty hodiny. Byly tam. Oddechla jsem si, nikdo je totiž nehlídal, to znamená, že o nic neví.

"Misho? Misho!" Kousla jsem se do rtu. Scott. Otočila jsem po zvuku jeho hlasu. Šel ke mně rychlou, trhanou chůzí z druhé strany místnosti. Rozeběhla jsem se mu naproti. Když jsem byla skoro u něj, zpomalila jsem a nechala se obejmout. Přitiskl si mě k sobě, opřela jsem se mu hlavou o rameno a jen tak tam stála. V očích mě začaly pálit slzy, poslední dobou možná brečím až moc, ale mám na to víceméně právo. Scott mě od sebe kousek odtáhl a donutil mě tak, abych se mu podívala do očí.

"Promiň." Řekl upřímně. Sklopila jsem zrak a povzdechla.

"Lhal si mi. Zradil si mě." Zamumlala jsem.

"Já vím, a je mi to strašně líto. Měl jsem ti to říct hned po tom, ale nemohl jsem. Bál jsem se, že se mě pak budeš bát a nebudeš se mnou chtít mít nic společného." Odmlčel se.

"Chápu." Odvětila jsem prostě. Bála jsem se mu podívat do tváře. "Co noha?" byla první věc, kterou mě napadlo říct, abych zamezila tomu tíživému tichu, které začínalo nastávat.

"Dobrý, není to nijak hrozný. Naštěstí ten blbec neumí střílet, takže mě kulka jenom škrábla." Trochu se mi ulevilo, že se mu nestalo něco horšího. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj; lehce se pousmál. "Promiň." Dodal.

Pokusila jsem se mu úsměv opětovat, ale sotva jsem se dokázala přimět k tomu, abych dokázala v klidu dýchat. Mlčela jsem, on taky. Minuty ubíhaly a nikdo z nás nic neřekl, nebylo co říct. Znovu si mě k sobě přitáhl a pevně mě objal. Dala jsem mu ruce kolem krku a snažila se domyslet, proč jsem mu vlastně odpustila. Jenže na to bych nepřišla ani, kdybych chtěla. Zavřela jsem oči a začala si vychutnávat to, že jsem s ním. Možná jsem ho objímala naposledy. Ale pokud to tak mělo být, chtěla jsem ho ještě jednou políbit.

"Můžu ti dát pusu?" zeptal se. Neodpověděla jsem, prostě jsem se vytáhla na špičky a políbila ho. Snažila jsem si ten okamžik, co nejvíc vtěsnat do paměti. Odtáhla se ode mne. "Promiň." Řekl znovu.

"Za co se pořád omlouváš?" zeptala jsem se ho.

"Za to, co jsem udělal." Vypadal, že je v tom něco víc.

"Co je?" nedala mi to

"Nic, prostě jen promiň. Za všechno." Pustil mě a odstoupil o pár kroků. Zůstala jsem na něj koukat. Co to sakra dělá? Prolétlo mi hlavou. "Opravdu promiň Misho. Za všechno, za všechno, co jsem udělal, za všechno." Otočil se a šel zpět do tmy, než se však stihl dostat dál, než na pět metrů ode mne někdo na něj zakřičel. Ne někdo, spíš ona. Zaytsevová. Člověk, který mě zřejmě v životě nepřestane pronásledovat, nikdy. Scott se zastavil, ramena mu klesla, zachoval se jako zbité zvíře zahnané do kouta. Co s ním ta mrcha provedla? Vylítla jsem v duchu. Najednou začal pokračovat v chůzi.

Z temnoty se vynořila Zaytsevová spolu s Neadrsem. Po zádech mi přejel mráz. Tohle se mi vůbec nelíbilo. Scott se přidal k nim. Srdce mi vynechalo jeden úder. Zastavil se Zaytsevové po pravici. Nevěděla jsem, co chci udělat dřív, jestli začít ječet a kopat kolem sebe nebo si sednout do kouta a rozbrečet se.

Polkla jsem. Oni jsou tři, já jsem sama. Jenže to stejně vypadá, že to dopadne souboj jeden na jednoho, ale jak a kdy? Zakroutila jsem hlavou a povzdechla, chtěla jsem mít alespoň první slovo, jenže Zaytsevová mě předběhla, jako vždy.

"Hra má nová pravidla, děvče." Zašveholila a povytáhla obočí. Hra má nová pravidla? A to jako od kdy? Sjela jsem pohledem ji i její přívržence, jasně od teď.

"Copak vaše hry někdy měly nějaká pravidla?" odsekla jsem ironicky. Založila jsem si ruce na prsou a vší silou jsem se na sobě pokoušela nedat znát své rozhořčení.

"Víš, já jsem ta, kdo pravidla určuje, proto se ti může zdát, že hraješ naslepo. I když to je vlastně pravda. Protože poslední člověk, který se mi pokoušel vzdorovat, stejně dopadl tak, že mu zůstala kulka v hlavě, tak proč ty nemůžeš dopadnout stejně." Smála se sama sobě.

"Až na to, že hrajete neférově. Tři proti jedné? Neříká se tomuhle slabošství?" koledovala jsem si, ale potřebovala jsem ji aspoň na chvíli rozptýlit, už jsem to jednou zvládla, tak proč ne po druhé?

"Opravdu? Tak začněme tedy hrát férově." Její výraz sliboval bolest, ale já nehodlala přestat ne, dokud budu moct.

"Netušila jsem, že zrovna vy paní Zaytsevová víte, co znamená hrát férově." Věděla jsem, že si hraju s ohněm, ale potřebovala jsem, aby Zaytsevová vypěnila.

"Dráždíš hada bosou nohou, víš to?" V očích jí vzplanul pomstychtivý oheň. Co má tahle ženská za problém? Ale já stále jeden měla, jeden, který se dal vyřešit jen takhle. Teď Scotte, promiň ty mě. Řekla jsem mu v duchu. Věděla jsem totiž, že budu litovat toho, co řeknu, ale Zaytsevová nebyla jediná koho jsem měla v plánu naštvat.

"Ale když už narážíme na to slabošství, že zrovna ty Scotte se stále dokážeš schovávat za někým jiným. A kord když by ses té samé osobě máš postavit. Ty seš opravdu poslední člověk, s nímž bych v tuhle chvíli chtěla mít něco společného!" skoro jsem křičela. Celou dobu, co jsem mluvila, jsem hleděla na Scotta. Jeho výraz se měnil z překvapeného na naštvaný. Bod pro mě.

"Ty jedna malá hnusná -" začal Scott.

"Dost! Osobní problémy si můžete vyřešit jindy, nebo vlastně za chvíli." Přerušila Scotta Zaytsevová. Jí jsem vůbec na vědomí nebrala, a i přesto, že Scott řekl jen kousek toho, co chtěl, jsem z toho byla smutná. Se vztyčenou hlavou jsem se mu podívala do očí. Tvářil se nečitelně, ale pohled mi opětoval. To něco muselo znamenat. Muselo.

Snažila jsem se dát dohromady něco dalšího, čím bych Zaytsevovou trochu uzemnila. Přinejlepším trochu víc, jenže mě nic nenapadalo. Vlastně jsem se začínala dostávat do pasti.

"Misho, Misho. Tolik chyb v tak krátkém čase. Víš já jsem dobrý člověk, ale tobě se žádná poslední šance dát nedá. Anebo možná ano? Jenže v čem by pak byl ten vtip? Ne, ne jinak to nepůjde." Pokračovala Zaytsevová. Vůbec jsem ji nechápala, ale nedala jsem se odradit.

"Vy a dobrý člověk? Na to jste přišla kde?" odsekla jsem s jízlivým smíchem. Zaytsevová se zamračila, Scott a Neadrs si stále udržovali nečitelné výrazy. Zaytsevová nic neříkala, jenom na mne hleděla s čím dál zlomyslnějším výrazem. Otočila se na patě a začala kráčet pryč.

"Scotte, jdeš se mnou." Zavelela. Scott znejistěl, ale po vteřině se otočil a vydal se za Zaytsevovou. Zůstala jsem jen já a Neadrs. Po zádech mi přejel mráz. Tohle mě děsilo. Neadrs se zle usmál. Nechtěla jsem si domýšlet, jaké myšlenky se mu honily hlavou a už vůbec ne to, co měl v plánu. O pár kroků jsem ustoupila, on zůstal stát na svém místě a sledoval mne pohledem psychopatického vraha. V myšlenkách se mi rojily děsivé představy toho, co zamýšlí.

"Máš velkou smůlu, a zároveň velké štěstí. Paní Zaytsevová je totiž shovívavá. Myslí si, že když se nám vzdáš sama a přidáš se k nám může to mít velký přínos pro všechny. Jenže pak je tu ta druhá možnost - zbavit se tě, nadobro." Mluvil až děsivě klidným hlasem. Byla jsem si jistá, že řekl, že se k nim mohu přidat, ale to nepřipadalo v úvahu. Nikdy. Jenže… jenže, co když Scott byl na tom, že možná tuhle možnost použiju? Co když mě jen tak nezradil a doufá v to, že to udělám? "Za chvíli se vrátím." Dodal a odešel. Jeho odchod jsem uvítala.

"Počkat!" vykřikla jsem. Neadrs se zastavil a pohlédl na mne.

"Hm?"

"Zaytsevová říkala, že už žádnou šanci nemám." Odsekla jsem prostě.

"Špatně si ji pochopila, vůbec lidi neposloucháš, Misho. Udělej s tím něco." Odvětil. "Ještě něco?" dodal.

"Snad jen to, že jsi naprostý idiot!" vpálila jsem mu slova do obličeje. Neadrs se zasmál a pokračoval v chůzi.

Donutila jsem se zamyslet nad tím proč mi Zaytsevová tuhle možnost vůbec dala, proč mě vlastně nezabila hned, když jsem jí byla tak na obtíž, ale ona by to udělala, kdyby chtěla, což znamená, že musí být nějaký faktor, proč to neudělala, třebaže mě chce na své straně. A rozhodně vím, co se stane, když tu nabídku nepřijmu.

Otočila jsem se na patě čelem ke zdi a očima přejížděla každou cihlu, ze které byla zeď postavená. Všimla jsem si, že na některých je bílá čára. Sledovala jsem ji, vypadala, že je tam úmyslně, protože byla pravidelně navazující na ostatní. Zamžourala jsem očima do šera a stále opisovala pohledem tvar bílé linie. Ztuhla jsem, když mi došlo co ta bílá čára znamená. Bylo to slovo a ne ledajaké. Důvěřuj, by tam asi někdo jen tak namátkou nenapsal. Anebo ano? Spíš ne, tady rozhodně ne.

Uslyšela jsem kroky a až přehnaně rychle jsem se otočila a zaklopýtala tak. Nikoho jsem neviděla, a proto jsem celou místnost sjela ostražitým pohledem. Nic a nikdo. Pak z temnoty vyskočil Neadrs. Opřel se o sloup a s jeho typickým pohledem psychopata mě sledoval.

"Rozhodni se dobře, máš tři hodiny. Pak záleží jen na tobě." Zasmál se a ukázal mi stopky na telefonu. Telefonu?! Jenže to byl můj nejmenší problém, měla jsem tři hodiny na to, abych si rozmyslela, jestli umřít nebo pomáhat Zaytsevové. A Scott v tomhle celém zádrhelu hrál velkou roli. Zarytě jsem mlčela a pozorovala ubíhající vteřiny na stopkách. 2:58:21. Můj dosavadní čas, který je jistý.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 *Elwing *Elwing | Web | 13. června 2013 v 21:11 | Reagovat

:O Já nestačím zírat... Chci další! :D A hned! :D :-P Snad bude už brzo :) kdyžtak písni na blog, až bude ;) :D

2 Zoey Zoey | Web | 14. června 2013 v 16:45 | Reagovat

Kdybych to z větší části nepřečetla dopředu, byla bych tě tady spamovala těmito smajlíky / O_O / a psala celý komentář capslockem a nevím co ještě.
ALE jelikož jsem to už dopředu přečetla tak můžu jen podotknout, že ten rozhovor se mi tam hodí a že se ti to povedlo :-)  ;-)

3 Knihofil18 Knihofil18 | 15. června 2013 v 11:29 | Reagovat

Prepánajána! :O :O :O
Najprv boli Misha a Scott takí zlatí spolu... Scott je taký komplexný a nevypočítaný charakter a nedá sa opísať jedným slovom. Niekedy mám pocit, že patrí k záporákom a niekedy mám zas pocit, že je z nich práve on najlepší. Pekne si sa s jeho charakterom pohrala.
Neards mi trochu liezol na nervy (hlavne kvôli tomu, čo urobil minule) a Zaytsevovú mám chuť zaškrtiť. Chudák Misha.
Napätie, napätie a tek obrovský cliffhanger na konci. :O
Perfiš! Ja som úplne odrovnaná.
Rýchlo ďalšiue kapču! :)

4 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 15. června 2013 v 13:19 | Reagovat

Proboha to mi nesmíte dělat :D Já chci pokračování :) Nemůžu se dočkat až zjistím jak to bude pokračovat :) Samozřejmě je to dokonalá kapitola :)

5 Angela Angela | Web | 18. června 2013 v 13:40 | Reagovat

Je to úžasná kapitola! Jsem nehorázně napjatá. :D Proč Scott Mishu zradil? Určitě za tím musí něco být, něco konkrétního... To s tím nápisem Důvěřuj mi vrtá hlavou. ;-) V každém případě prahnu po další kapitole. :-D

6 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 19. června 2013 v 15:54 | Reagovat

Wow, krása.
Já nechápu, jak můžeš tak nádherně psát. Každá kapitola je čím dál napínavější a napínavější. Jsi dobrá...!
No, doufám, že to vymyslí tak, aby z toho vybrousila co nejlíp. Nechci aby se přidávala k té hnusné babě, ale ani nechci aby umřela. Tak jsem zvědavá, jak to dopadne...! :-)

7 All All | Web | 20. června 2013 v 9:35 | Reagovat

Tak hele, Scotte! Ta "jedna malá hnusná" mě fakt naštvala! -_-
Berry, prosím, prosím, prosím. JÁ TĚ PROSÍM!
Slib mi, že až to dopíšeš, pošleš to do fragmentu! Prosím! Já to chci jako knížku! :-(  ;-) Prosíííím!

8 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 21. června 2013 v 15:58 | Reagovat

[7]:Ráda bych to pak udělala, ale nejsem si tím jistá a navíc by to chtělo předělat :) Jednou možná, za hodně dlouho... :D

9 Allia Tride Allia Tride | E-mail | Web | 24. června 2013 v 12:35 | Reagovat

[8]: Jistá si tím rozhodně buď! ;-)

10 Elis Elis | Web | 29. června 2013 v 12:36 | Reagovat

Hezky napsané .....

11 Clarush* Clarush* | Web | 7. července 2013 v 18:48 | Reagovat

Páni :O Jsem zvědavá jak se Misha rozhodne :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|