Město/1

1. září 2013 v 0:00 | Berry Lettyen's |  Město
Nebudu mít žádné velké proslovy. Prostě první kapitola z Města. Můžu akorát říci - doufám, že se bude líbit.

1.


Rukou si stíním před očima, kvůli slunci. Musím mhouřit oči, abych viděla, jak si zbytek mých spolužáků vede při skoku do dálky. Já už ho mám naštěstí za sebou, teď jen čekám, než doskáčou poslední dva a pan Gregor nám zadá další cvičení. Pan Gregor se zadívá směrem k parkovišti, které je hned za školním hřištěm, kde se právě nacházíme. Výraz v tváři se mu z umírněného změní na udivený. Mávne rukou na znamení, že Frank nemá skákat. Obrátím pohled směrem, kam se dívá on. Jdou, rychlím krokem k nám. Moji spolužáci se postaví vedle pana Gregora, aby lépe viděli na nově příchozí. Tři muže v tmavě modrých oblecích a slunečními brýlemi na očích.

"Co chcete?" zakřičí na ně pan Gregor. Muži, který jde uprostřed, se na tváři vyloudí podlý úsměv. Musí mít větší postavení než ti dva, musí být jejich vůdce.

"Ale no tak. To jste snad v Útvarech ztratili smysl pro slušnost?" otáže se muž a sundá si sluneční brýle. I z téhle dálky vidím, jak pronikavé má oči, takové neurčité barvy. Děsí mě a to ho ani pořádně neznám.

Když trojice mužů dojde, až k panu Gregorovi ten prostřední k němu napřáhne ruku. "Bennet. A vy jste?" ten má opravdu co říkat o slušnosti.

"Gregor. Co tu vůbec chcete? Co po nás Město chce?" ohradí se pan Gregor. "Podle Dohody tu nemáte, co-" než pan Gregor stačí doříct větu Bennet vytáhne z pod saka pistoli a namíří jí panu Gregorovi na hlavu.

"Ještě nějaké připomínky o tom, co Dohoda říká?" řekne a nakloní hlavu na stranu. Dokáže pana Gregora zabít, vím to. Pan Gregor se mu zpříma podívá do očí, dráždí hada bosou nohou.

"Co tu sakra chcete?" sykne. Přiblížím se trochu blíž. Bennet nás všechny přejede očima a pohledem utkví na mně. Rty se mu roztáhnou do zlého úsměvu. Neuhnu očima.

"Evelyn Shadowovou." Řekne Bennet a pokývne bradou směrem ke mně. Než se stihnu rozmyslet, co udělat zbylí dva muži mě chytnou za paže. Snažím se jim vytrhnout, ale nejde to, táhnou mě pryč a nikdo se neodváží nic udělat. Bojuji s muži a zároveň se snažím pohledem dožádat nějaké pomoci od přátel. Pan Gregor stojí, jako přikovaný a zatíná ruce v pěst. Bennet se otočí na patě a kráčí ke mně a těm dvou mužům, kteří mě drží.

Snažím se s nimi prát, ale mají daleko větší sílu než já. Když si nedám pokoj a stále se zmítám, oba muži se zastavím a jeden z nich vlepí facku, takovou silou až zaklopýtám.

"Nechte ji bejt!" zaječí Mike, můj nejlepší kamarád, a rozběhne se na útok proti mužům. Vidím, jak Bennet protočí oči a bez zastavení se otočí a vypálí z pistole, jde dál. Mike se popadne za břicho a padne na kolena. Triko má potřísněné krví a z očí mu mizí život. Svaly v celém těle se mu uvolní a on dopadne na tvrdou zem. Všichni moji spolužáci i pan Gregor stojí a vytřeštěně sledují tu samou scenérii. Můj svět se najednou začíná rozpadat.

Žaludek se mi stáhne do nepříjemných křečí. Chce se mi z toho zvracet, v puse cítím pachuť žluče. Donutím se párkrát nadechnout. Je to lepší. Nechci se dívat směrem ne Mikeovo tělo, ale přesto nedokážu odtrhnout pohled. Muži mě táhnou pryč, nebráním se. Nemá to cenu. Stejně by mě vždycky chytili.

Ještě jednou, dokud můžu, vrhnu pohled na mé spolužáky a pana Gregora. Ti všichni jenom stojí a koukají. Několik z nich vypadá, že se mezi sebou tlumeně baví, ale z téhle vzdálenosti to nedokážu určit. Jsem spíš v šoku než vyděšená. Nejraději bych těm chlapům, co mne táhnou pryč, nakopala zadky, ale zároveň se chci někam schovat a už nevylézt.

Nutí mě jít na školní parkoviště, které je od hřiště tak pět set metrů daleko. Jediné auto, které tam stojí je malé černé nenápadné vozidlo mě neznámé značky. Je patrné, že to jejich auto. Vůbec se mi to nelíbí. Nic z tohohle se mi nelíbí, všechno je totiž dost divné. Proč by pro mne jeli tři muži v oblecích ozbrojení zbraněmi a ještě, aby byli z Města? Nenapadal mne žádný dobrý důvod, nic čím by se tohle dalo pojmout, jako dobrá situace. A když ne dobrá tak minimálně přijatelná. Jenže jak vůbec někdo z Města může mít právo zabít jednoho z našich? To nedává smysl.

Koutkem oka se podívám na muže, který vedle mne stojí z levé strany, hned na to vrhnu pohled po tom druhém. Tak proti těmhle rozhodně šanci nemám, dojdu jednoznačného názoru. V zádech cítím Benettův upřený pohled. Je mi na nic z toho, čeho jsou tihle lidé schopní. A zřejmě to není jediné, co dokážou. O to se klidně vsadím.

Zhluboka se nadechnu, a když jejich stisk povolí, vytrhnu se jim, a co nejrychleji sprintuju zpátky k hřišti. K lidem, kteří mi mohou pomoc. Parkoviště je od hřiště oddělené neprostupnou řadou stromů, přes jejich větve sem není z hřiště vidět. Ohlédnu se, nikdo se mě nesnaží chytit. Mají nějaký záludný plán. Obrátím pohled zpět před sebe. Zrychlím, už je skoro vidět roh, za nímž je hřiště. Mužové stále stojí na místě.

Narazím.

Tvrdě dopadnu na zadek a zmateně se podívám nad sebe. Není tu žádná zeď ani nic takového, ale něco ve vzduchu se nepatrně vlní a po chvíli to ustane. Pomalu se zvednu, a když se chci opřít rukou o vzduch, můžu, ale jen v tom daném bodě. Vzduchu se zavlní úplně stejně, jako když jsem do toho narazila.

Otočím se, sleduju Benneta a jeho dva nohsledy. Jdou rázným krokem ke mně. Vědí, že nemůžu utéct. Nastražili to na mne. Jsem víc než jen v pasti. Bennet za chůze namíří pistoli a bez rozmyslů vystřelí, kulka se odrazí od neviditelné zdi metr od mé hlavy. S cinkáním dopadne na beton.

Už jsou skoro u mne, jeden z těch dvou, co mne drželi, se po mě vrhne a pevně mě chytne za paže. Bennet popojde ještě o krok a zastaví se, třetí muž ho následuje.

"Vítej v našem světě." Sykne. Muž, který mne drží mi na obličej přitiskne kapesník. Jasně, chtějí mě uspat. Pokusím se nedýchat, abych nevdechla omamný éter, ale nemůžu se přimět vydržet bez vzduchu déle než pár chvil. Naprosto automaticky se nadechnu. Zasáhne mi to skoro okamžitě. Oči se mi začínají klížit, přestávám se držet na nohou. Hlava mi klesá k jedné straně, svět tmavne.

Ale já se nevzdám, dál se snažím ochablými pažemi bojovat s mužem. Jsem sice dost dezorientovaná, jenže éteru jsem nevdechla zase tak moc a vzduch se mi daří udržet v plicích. Šťouchnu do muže loktem, sotva se dokážu dobře trefit. Muže to rozesměje a jeho stisk se povolí. To jsou vážně tak pitomí nebo mě tak podceňují? No asi to bude trocha z obojího. Síly mám tak akorát dost na to, abych dokázala odstrčit mužovu ruku s kapesníkem od mé tváře.

Povede se mi to. V duchu zajásám a rychle vymýšlím další postup. Muž jen vyjeveně stojí a přelétává pohledem ze mne na kapesník a zase zpátky. Nějak mu nedochází, jak jsem to dokázala. Slyším, jak po štěrkovité cestě jede další auto. Bennet s tím druhým mužem si zatím téhle menší šarvátky nevšimli, zmizeli v té chvíli, kdy jsem byla mimo. Oči mi zabloudily k jejich černému autu. To dokážu, přesvědčuju sebe samu.

Rozběhnu se a kolíbavým během se snažím dostat k vjezdu na parkoviště. Díky větru, který mi teď šlehal do tváře, se vzpamatovávám a můj běh se zrychluje a už se tak nekolíbám. Běžím k vjezdu, auto, které přijíždí už vidím na cestě. Běžím mu naproti, běžím, mávám, křičím! Bennet vyskakuje ze svého vozidla, nevšímám si ho, mou prioritou je auto, které se řítí sem. Přímo na mne, nebrzdí. Řidič se na mne šokovaně dívá a snaží se trhnout volantem na stranu, aby mne nesrazil. Já sama se snažím zastavit, ale nohy mě nesou dál. V momentě kdy se srazím s kapotou auta se mi celý svět zatočí. Já padám, padám a padám. Zářivě žluté hvězdičky mi krouží v zorném poli a já nic jiného nevidím. Za moment zmizí i ty. Nic nevidím, jenom tmu.

Ale za to slyším. Slyším svůj křik, svůj zrychlený, mělký a roztřesený dech a taky výstřel. Ne jeden, hned tři. Teď si vážně přeju umřít, slyším všechnu tu hrůzu. Slyším, jak vytahují řidiče z auta, řidič naříká a prosí, ale oni jsou bezcitní. Další výstřel. Řidič se začíná dusit vlastní krví, která se mu valí do úst. Pomalu a bolestivě umírá. Heká a já slyším nechutné žbluňkání krve. Vůbec nepotřebuju ten výjev vidět, bohatě mi stačí, že to všechno slyším, do posledního zvuku a i toho se s radostí vzdám.

Najednou je ticho. Jen já, tma a ticho. Přesně ta kombinace, o kterou stojím. Jenže i přesto, že jsem vlastně taky tak nějak polomrtvá, se musím zamyslet nad tím, koho ta smrt bolela víc, jestli Mikea nebo chudáka řidiče. Mike byl sice stále můj nejlepší kamarád, ale jistě to měl jednoduší než tenhle chudák, který se tu ocitl jen náhodou, zřejmě když jel pro své dítě do školy. Je mi z toho smutno, oba umřeli zbytečně kvůli mně a kvůli pitomé náhodě a já je teď mám následovat.

Temnota je tak uklidňující.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoey Zoey | Web | 1. září 2013 v 9:13 | Reagovat

Temnota podle mě tedy není nějak uklidňující :D ale v její situaci by asi byla. Zatím se mi to zamlouvá, a tak jen pokračuj. KOukám, že ani v tomto příběhu neopomeneš svou morbidnost 8-) Hned první kapitola a už padá k zemi s kulkou v břiše, ten druhý zas pije vlastní krev po litrech :D Já jsem nemohla, tedy ne smíchy, zármutkem, samozřejmě, že :D  8-O
A uděláš někdy zase teamy, bannery apod. jako k Prachu? Chci být team chlap v tmavě modrém saku s hustou pistolí ;-) Speciálně pro mě :-D
Uvidíme se zítra a už mám připravené otázky, jak to bude sakra dál :D  :D  :D

2 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 11:20 | Reagovat

[1]: Neboj tohle nebude tak extra morbidní, na to si musíš počkat na Rodokmen 2 ;-) Ale i tak to bude trochu víc morbidní než je má "normální úroveň" :D :D :-D A ten team možná ho mít budeš :D :-D  :-D

3 Zoey Zoey | Web | 1. září 2013 v 11:26 | Reagovat

[2]: Jupííí :-D Budu muž v tmavě modrém obleku s hustou pistolí ;-) Na Rodokmen se těším, jsem zvědavá, jak to bude, nebo prostě se těším :-)
P.S. Ty jsi četla Paranormalcy? :-)

4 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 11:39 | Reagovat

[3]: Mám je doma  na poličce :D to víš kombinace slev na bux.cz a mého svátku je vražedná :D :D

5 Bella-Kejtý<3 Bella-Kejtý<3 | Web | 1. září 2013 v 14:32 | Reagovat

Páni je to úžasné  :) Píšeš moc krásně :)

6 Zoey Zoey | Web | 1. září 2013 v 16:38 | Reagovat

[4]: Já tuhle trilogii mám moc ráda, jsem u třetího dílu, v angličtině, ne :-D musím říct, že vydařené, i když není to moc známé, nevím proč ;-)
P.S. Půjčila bys mi nějaké ty tvoje hezké knížky na přečtení? :-D (Legenda, Delirium...apod. 8-) Věřím ti, Berry :D

7 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 16:50 | Reagovat

[6]: Heleď netuším, ale modlím se za to, že v Bibione najdu knihkupectví (vím, že tam je) a že v něm bude mít nějaký dobrý knihy v aj :D italštinu bych asi nezvládla :D :D

8 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 16:51 | Reagovat

[7]: A nechceš jít radši kecat na fb nebo skype? :D :D :D

9 Zoey Zoey | Web | 1. září 2013 v 16:54 | Reagovat

[8]: Asi jo, tak skype :D My tu ale rozproudily konverzaci :-D

10 Milča Milča | Web | 1. září 2013 v 19:50 | Reagovat

Huh, co jí asi chtěli?? o_O
Berry, nechceš mi to říct?? :-D

11 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 19:51 | Reagovat

[10]: Berry nikdy nic neříká 8-)

12 HellieG HellieG | Web | 1. září 2013 v 20:09 | Reagovat

wow, tak tuhle povídku jsem vyloženě zhltla. Jsem napnutá a těším se na pokračování :-D

13 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 1. září 2013 v 22:31 | Reagovat

[12]: Děkuju :-)

14 weilyn weilyn | Web | 2. září 2013 v 17:13 | Reagovat

It´s perfect :D

15 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. září 2013 v 16:03 | Reagovat

Ty si v první kapitole hned někoho zabila?:O Ty mě chceš snad taky zabít, to je docela šok..! A celý je to tak napínavý, prostě supr, hned další kapitolu, rychle! :-)

16 Clara Black Clara Black | Web | 10. září 2013 v 12:46 | Reagovat

Wow! :D Berry zase válí xD Super super super :D Jdu na další :D

17 Ellnesa Ellnesa | Web | 27. ledna 2014 v 16:59 | Reagovat

Moc se ti to povedlo!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|