Prach||Dvacátá pátá kapitola (1/2)

8. října 2013 v 23:51 | Berry Lettyen's |  Prach
Dlouháááá kapitolááá! Vy mně killnete já to vím! Ale killnete mě spíš za druhou část :/ když já to musela udělat, moc se omlouvám, ale což hurá do čtení :)

Dvacátá pátá kapitola (1/2)


Uslyšeli jsme kroky. Scott ještě nezavřel dveře, takže jsme v momentě hupsli zpátky do tunelu. Scott přivřel dveře na malinkou škvírku, takže jsme jen tak viděli, kdo jde kolem - tedy Scott viděl. Já si všimla jenom okopaných bagančat a tím jsem skončila. Osoba se zastavila přímo před dveřmi. Najednou jsem si připadala, jako bych tam stála nahá a neskrývaly mne žádné dveře ani zeď. Osoba po pár vteřinách odešla s dalším návalem ozvěny jejích kroků. Já i Scott jsme si oddechli. Vyčkali jsme ještě chvíli, abychom měli jistotu, že je dotyčný pryč. Pak jsme vylezli zpátky na chodbu.

"To bylo o fous." Sdělila jsem mu. Scott jen pokývl hlavou, jakoby věděl, že chci říct ještě něco dalšího. Vyčkával. "Meh. Já jen… potřebovala bych…" nemohla jsem se za boha vymáčknout.

"Jít za Fritzem?" konstatoval Scott s odměřeným hlasem. Vůči Raymondovi byl velice zaujatý což mne fascinovalo. Pak mi věnoval jeden velice zvláštní pohled. Prosebný. U Scotta Mitchella velice neobvyklá věc. Už jsem nad tím chtěla mávnout rukou a odejít, taky jsem se na Scotta povzbudivě usmála a udělala pár kroků kupředu, když v tu chvíli se jeho ruka ovinula kolem mého zápěstí a zastavila mne tak v chůzi. Otočila jsem se na něj. Ve tváři měl zvláštní výraz, ještě zvláštnější než ta nevyslovená prosba předtím. Pousmála jsem se na něj. Být někde jinde bylo by to romantické, ale vlastně, bylo to i tady, na sebevražedné misi.

I přestože byl Scott skoro o hlavu vyšší než já, najednou mi přišel hrozně maličký. Otevřel pusu a hned ji zavřel, jakoby nemohl najít ta správná slova. Kousal se do rtu, pohled sklopený k zemi. Podíval se mi do očí, druhou rukou mi za ucho zastrčil zatoulaný pramen vlasů. Rty se mu zkroutily do úsměvu. Jeho hnědé oči na mne koukaly, jako bych byla ten nejzajímavější objekt v místnosti. Ruku nechal na mé tváři a naklonil se ke mně trochu blíž, v první chvíli jsem si myslela, že mne políbí, ale zastavil se od mého obličeje dobrých deset centimetrů, tak aby mi dobře viděl do očí. Na moment zavřel oči a nadechl se a vydechl. Já byla velice vyvedená z míry. Ta dvě slova, co řekl po tom byla jako rajská hudba. Utkvěla mi v hlavě a pořád se opakovala do kolečka. "Miluju tě." Řekl.

Moje první reakce byla, že jsem na něj zírala s pootevřenou pusou, neschopna slova. A pak ze sebe vypravila větu: "Já tě taky miluju." Vyhrkla jsem. Moje druhá reakce byla, že jsem mu skočila kolem krku a nepřestávala ho líbat.

"No ty vole." Zanadával kdosi. Odlepila jsem se od Scotta a zírala do známé tváře.

"Jordano." Vydechla jsem a vyjeveně na ni koukala. Obě dvě jsme se zřejmě tvářily dost podobně, jako sůvy. Jenom Scott se mírně uchechtl, z pohledu na Jordanu.

"Čekala jsem ledacos, ale rozhodně ne to, žena tebe narazím po dvou dnech - což by bylo ještě v pohodě - jak se tu muchluješ s ním." Prstem ukázala na Scotta. Najednou jsem si uvědomila, co by nás mohla stát tahle chvilka nepozornosti, kdyby Jordana byla někdo jiný. Polil mne stud.

"Copak se, se mnou muchlovat nemůže?" Scott mne v odpovědi předběhl, a byl to zase ten starý Scott, ne ten, který mi tu narovinu vybalil, co ke mně cítí. Miluju tě, znělo mi v hlavě.

"Kdybych jí v tom mohla zabránit, udělala bych to hned." Ucedila Jordana skrz zaťaté zuby.

"Což nemůžeš, protože Misha je svéprávná, na rozdíl od někoho." Odvětil Scott s jízlivostí, s níž mluvil jedině s Neadrsem nebo s Jordanou.

"Hej vy dva!" okřikla jsem je. "Přestaňte se laskavě bavit, jako bych tu nebyla, jo?" musela jsem se bránit, jinak by se asi sežrali za živa. Bohužel to vypadalo, že mne úplně ignorovali, zírali na sebe a ani jeden z nich neucukl pohledem. Protočila jsem oči v sloup. Tohle bylo, jako v mateřské školce. "Prosím!" zaúpěla jsem.

Scott odtrhl svůj vraždící pohled, jako první. "Myslím, že bychom odsud měli vypadnout." Teď jsem ho tak úplně nechápala.

"Proč?" řekla jsem, Jordana se jen tázavě zadívala.

"Protože jsme tu vcelku zranitelní?" jakoby to už tak nebylo dost jasné.

"Dobrá a kam teď?"

"Další ocenitelná otázka. Navrhuju se zašít v tvém pokoji, Misho." Navrhl Scott s úsměvem, Jordana po něm mrskla vražedným pohledem. "Ve vašem pokoji." Opravil se.

Cesta od tunelu k našemu pokoji byla cosi mezi Kdo přežije a hloupou reality show. Vlastně to celé bylo spíš Kdo přežije akorát v podání uštěpačných hádek Scotta s Jordanou, které jim nakonec vždy musím zatrhnout a oni se stejně začnou zase hádat, jako nekonečný koloběh.

V pokoji to bylo to samé. Pořád dokola to samé. A to hlavně proto, že jsme se pokoušeli Jordanu zasvětit do našeho plánu, který se jí vůbec, ale vůbec nezamlouval. Říkala tomu asistovaná sebevražda. S tím měla do posledního písmenka pravdu, ale i tak to stálo za zkoušku. Asi tak po hodině nebo dvou se Jordana zvedla.

"Jdu se projít, tohle mne nebaví." Změřila si nás pohledy, "A jestli tu budete mezi tím provádět nějaký prasárny, tak vás oba zabiju dřív než Zaytsevová, to mi věřte." Byla jako něčí matka. Když byla Jordana pryč, Scott do mne strčil. Podívala jsem se na něj se zdvihnutým obočím.

"Rád porušuju příkazy." Nadhodil zvesela.

"A tím se vracíme k debatě o nemravných návrzích." Vrátila jsem mu to.

"I s tímhle počtem vrstev oblečení?" poukázal na svou bundu, mikinu a triko. Obrátila jsem oči v sloup. I když nabídka to byla lákavá, stále jsem měla vlastní plán na promyšlení nebo doladění. Zřejmě bylo dobře, že jsem se do svého plánu nevrhla hned po hlavě a ještě nad ním aspoň trochu přemýšlím. Avšak při každé chvíli, kdy jsem se podívala na Scotta, nebo se mne jen dotkl, mi myšlenky utíkaly jiným směrem, zpátky k té chvilince na chodbě. K té chvilince kdy řekl, že mne miluje a já mu řekla, že ho taky miluju. Což byla ta největší pravda všech pravd.

"Víš, zítra bychom mohli -" začal, já ho nenechal doříct větu.

"Co bychom mohli?" zasmála jsem se.

"Rozlít ten benzín." Těžce polkl. I jemu se na tohle téma těžko bavilo. Ono bylo jednoduché to všechno naplánovat, ale pak to jít udělat bylo o dost těžší. Pohlédla jsem z okna. Bylo zvláštní, že i když se tady nic nedělo čas ubíhal, jako voda. Už byla tma. A Jordana se stále nevracela. To byla další záhada Sarkišninu, kam mizí Jordana? Asi bych o tom měla napsat knížku, napadlo mne. Usmála jsem se svému nápadu. "Čemu se směješ?" zeptal se Scott.

"Ale ničemu."

"Dobře."

.*. *. *. *.

Probudil mne zvuk výstřelu. Zděšeně jsem vyskočila z postele a málem se přerazila o vlastní nohy. Naštěstí mne zachytily něčí ruce.

"Na tohle bych si rychle zvyknul." Nebyl to Scottův hlas. Zvedla jsem oči, nade mnou se tyčil Neadrs a shlížel na mne. Vytrhla jsem se z jeho sevření a ucouvla o několik kroků dozadu. Rozhlédla jsem se po pokoji. Všechno tu bylo rozházené a zrcadlo v rohu bylo rozbité. Byla tu příšerná zima, podívala jsem se za jejím zdrojem - okno bylo vysklené. Za Neadrsovým opaskem se leskla v ranním slunci pistole, byl to podobný Glock, jako mne teď tlačil do boku. Chtěla jsem po něm sáhnout, ale vzpomněla jsem si na Scottovu radu, nestřílej, když tě nenapadnou. Platilo to, ale i na Neadrse? Nebo ten byl zvláštní případ, kdy jsem mohla všechno?

"Kde je Scott?!" vykřikla jsem. Netušila jsem, kde se ve mně bere ten hněv. Neadrs na mne upřeně hleděl, blonďaté vlasy mu odstávaly kolem hlavy a modré oči měl plné ledového vzteku. Praštil mne do čelisti a já zavrávorala do zadu. Tohle nemohl být sen, na ten to bolelo a moc skutečně.

"Ten parchant má jediný štěstí, že zmizel. Jinak bych ho už dávno oddělal." Při tom posledním slově láskyplně pohladil svou pistoli a mně se zachtělo zvracet.

"Proč, si tohle udělal?" zeptala jsem se s prosebným podtónem.

"Co? Tohle?" rozhodil rukama a obsáhla tak celý ten pokojík. Němě jsem přikývla. "Z čirého pobavení. Neboj, holka je mi jasný, že jste se zdejchly. Sice netuším kam, ale vím to." Zle se usmál. "Tak jsem si řekl, že by tobě i tomu hajzlovi Mitchellovi prospěla menší lekce. Svůj vlastní pokoj se mi ničit nechtělo, tak jsem si zaběhl sem. Jen škoda až tohle uvidí chudinka Jordana. Škoda, že u toho nebudu. Ta rozcupuje Mitchella na milion kousíčků, ale doufám, že mi taky trochu nechá. Rád bych to s ním skoncoval sám, ale i tak by to bylo pobavení. Vlastně bude obzvlášť zuřit, pokud jí zmizí tohle." Nastavil přede mne ruku a ukázal mi tak malý předmět v ní. Byl to medailonek, takový ten otvírací na fotky, na řetízku. Bez jakékoliv opatrnosti ho otevřel a ukázal mi fotku o dost mladší Jordany s jinou mladou dívkou, která jí byla podobná jen ve výrazu obličeje. Oproti Jordaně měla dost tmavší vlasy. Najednou mi došlo, kdo to je. Byla to zřejmě stará fotka Jordany s její sestrou Mary. Píchlo mne u srdce.

Vrhla jsem se po Neadrsovi a pokusila se mu medailonek vyrvat z ruky. On mne však jen přišpendlil k podlaze a skoro mi rozdrtil zápěstí. Dostala jsem ještě pěknou ránu do břicha. Začala jsem se svíjet v bolestech a nemohla vstát. Jediné čeho jsem si stačila všimnout než Neadrs zmizel, bylo to, že měl na nohách černá, okopaná bagančata. Dveře zabouchl a cvaklo to v nich.

Bolest, nebolest zvedla jsem se a v předklonu dobelhala ke dveřím. Vzala jsem za kliku, ale nešly otevřít. Dveře pokojů se moc často nezamykaly a teď je Neadrs zamknul. Začala jsem bušit do dveří, ale jenom jsem si tím způsobovala větší bolest v břiše. Zaklopýtala jsem a po zadu přepadla na haldu hadrů. Jediné, co v pokoji zůstalo na svém místě, byla moje matrace. Neadrs si s tím ničením dal velkou práci.

Hekala jsem bolestí a snažila se vymyslet, co mám teď udělat. Bohužel jediná věc, co mne napadla, bylo vyskočit z okna, ale to nepřipadalo v úvahu. I když… Stěží jsem se postavila a stále v předklonu došla k oknu. Nebylo to tak vysoko. Ale i tak bych si mohla zlomit nohu nebo něco podobného. Otočila jsem se zpátky čelem do pokoje a hledala něco- Bingo! Pohled mi padl na mou matraci. V předklonu by se mi s ní manipulovalo velice špatně tak jsem se s výdechem pokusila narovnat. V břiše se mi rozlila bolest, ale dalo se to vydržet.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 9. října 2013 v 15:20 | Reagovat

Páni :-D
Úžasný, jak Scott řekl...Miluju tě, je to vážně dojemný :-)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | Web | 9. října 2013 v 19:24 | Reagovat

Wow, tomu říkám napínaví kapitola! Hned jdu na druhou část! A ten Neadrs  je tokový hajzlík..!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|