Prach||Dvacátá šestá kapitola 2/2

1. listopadu 2013 v 18:15 | Berry Lettyen's |  Prach
Takovej kousek a zasranej blog mi to nedovolil dát do celýho článku -.-



Vytáhla jsem Scotta ven a rázovali jsme si to k severní straně Sarkišninu. Nevěděla jsem přesně kam k severní straně, ale doufala jsem, že to poznám. Scott byl docela zaskočen rychlostí, jakou jsem šla - skoro běžela. Sama netuším, proč jsem tak pospíchala. Možná to bylo tím, že jsem to už chtěla mít za sebou a ne si užívat poslední chvíli, kdy mne má Scott ještě rád. Protože za chvíli mne bude s jistotou nenávidět.

Venku stále byla zima, ale už se dalo poznat, že pomalu přichází jaro. Slunce začínalo polehoučku nabírat na síle a krajina se začala pomalu probouzet ze zimního spánku. A já bych do něj nejraději upadla. Zastavila jsem se a rozhlédla se po okolí, už jsme byli u severní strany budovy. Ztěžka jsem polkla a knedlík v krku dál zůstával na svém místě. Sevřela jsem rty a koukala se všude možně jen ne na Scotta.

"Děje se něco?" zeptal se a položil mi ruku na rameno. Zakroutila jsem hlavou. "Ale něco se děje. Misho, nelži mi." Já jsem ze sebe nedokázala vypravit ani slovo. Byla to hrůza. Zaprvé jsem byla ve stavu, kdy bych nejraději obrátila pistoli proti sobě a zadruhé jsem vůbec nevěděla, co mám teď udělat. Jestli vyčkat příchodu Zaytsevové nebo co vlastně.

Zhluboka jsem se nadechla a rozhodně se podívala Scottovi do očí. "Promiň." Zašeptala jsem. Nedokázala jsem mluvit hlasitěji, už jenom takhle mne ta slova dusila. Z ničeho nic jsem se Scottovi vrhla kolem krku a pevně ho objala. On se zasmál a já se málem rozbrečela.

"Misho vážně, co se -" ale já ho nenechala doříct větu a objala ho ještě víc. Scott mi objetí oplatil, ale stejně vypadal, že je tím pobavený. Já nebyla, já věděla, proč jsme tady. Po několika vteřinách jsme se od něj odtáhla a zabodla pohled zpátky do země, tam kam jsem se poslední dobou koukala nejraději. Jediné, co by mne mohlo po tomhle životě čekat bylo peklo. Nic jiného bych si nezasloužila. Jen peklo.

Sebrala jsem v sobě sílu na to, abych se Scottovi podívala do očí. "Je mi to tak strašně moc líto." Řekla jsem. Víc jsem ze sebe nedostala a už jsem na to ani neměla čas. Na chvíli jakoby se vypnul zvuk. Odnikud se sem dostali čtyři lidé, svým oblečením a zbrojí připomínající vojáky. Obklíčili Scotta a mne ze svého kroužku vystrčili. Cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy. Scott na mne přes vojáky hleděl se zklamaným výrazem a jedinou otázkou v očích: proč? Scott se pokoušel dostat se přes ně pryč, ale byl rád, že mohl vůbec dýchat.

"Dobrá práce Hoernerová." Ozvalo se za mnou. Nemotorně jsem si setřela slzy z obličeje a otočila se na Zaytsevovou.

"Chci zachránit svou rodinu, o nic jiného mi nejde." Odvětila jsem mrtvolným hlasem.

"To je mi jasné. Ale asi bys měla jít ještě na chvíli se mnou, i když si nemyslím, že by nám Mitchell něco nechtěl říct." Při jejích slovech jsem se otřásla.

"Jistě." Ale stejně už jsem dávno jela na autopilota a tohle na tom moc nezmění. Šla jsem vedle Zaytsevové, s pohledem stále zabodnutým do země. Nebyla jsem si jistá, kolik toho ještě zvládnu.

Zaytsevová mne zavedla do jedněch dveří kousek od místa kde sebrali Scotta. Hned za dveřmi následovali schody, které halilo šero. Když Zaytsevová dveře zavřela, byla tu úplná tma. Ona však šla jistě dopředu a já za ní pomalým a škobrtavým krokem, protože jsem neviděla vůbec nic. Najednou se rozsvítilo, tedy sešly jsme ze schodů a dostaly se do dlouhé místnosti osvětlené malými okénky, které sem pouštěly světlo z venku. Podívala jsem se na místnost pořádně. Byla rozdělená na několik cel, které měly ze tří stran zdi a z té přední mříže. Zaytsevová šla až k té poslední. Tušila jsem, co uvidím, ale vidět to na vlastní oči bylo vážně děsivé.

"Už jsi z něj něco dostal Neadrsi?" zeptala se Zaytsevová.

"Ještě ne paní Zaytsevová, asi nepokládám ty správné otázky." Projel mnou vztek. Sevřela jsem ruce v pěst a vyrazila za Zaytsevovou. Zastavila jsem se kousek od ní, abych tak akorát viděla do cely s otevřenými dveřmi tvořených mříží.

"Takže Mitchelle, koukej mi vysvětlit, co jsi vymyslel za úžasný plán na zničení mé pevnosti?" vyštěkla Zaytsevová. Scott se nemohl bránit. Měl ruce přivázané za zády ke zdi. Zajíkla jsem se.

"Na to vám kašlu!" osočil se Scott. Ale to neměl dělat. Dostal od Neadrse pěstí do čelisti. Scott na sobě nedal znát bolest.

"Vážně mi nic neřekneš?" Zaytsevová najednou promluvila s ledovým klidem.

"Nikdy!" zasýpal Scott a odplivl si jejím směrem. Zaytsevová s jedovatým úsměvem pokrčila rameny.

"Tohle jsi si, měl napřed pořádně rozmyslet. Ale neboj, já jsem ochotna chvíli počkat." Řekla takovým tím hlasem, který je naoko milý. "Neadrsi," oslovila svého nohsleda, "uděl panu Mitchellovi lekci, aby si rozmyslel, jestli bude na mé otázky odpovídat nebo ne." Tohle pro Neadrse bylo to nejmenší. Ani se nenamáhal s odpovědí.

Vrhnul se na Scotta a několikrát ho udeřil pěstí do obličeje. Scott se nemohl bránit, ale i tak se o to pokoušel. Snažil se uhýbat před Neadrsovýmy údery, ale bylo to marné, ten kluk totiž neměl slitování. Neadrs se choval skoro, jako by byl Scott boxovací pytel a ne živý člověk. Neadrs mu uštědřil takovou ránu, že Scottovi zlomil nos. Jemu se začala z nosu řinout krev a Neadrs to bral jen jako další důvod proč být brutálnější. Scott zachroptěl, přestával mít sílu na to se aspoň trochu bránit.

Neadrs využil té chvíle, kdy se Scott pokoušel o to nadýchat se vzduchu. Udeřil ho pěstí do břicha a Scott zavrávoral, schytal ještě jednu ránu a vyplivl trochu krve. Po třetí ráně ho Neadrs srazil na kolena. Zakryla jsem si dlaní pusu, chtěla jsem od toho odtrhnout pohled, ale nemohla jsem. I když už by s tím Neadrs klidně mohl přestat, nepřestal. Vyžíval se v tom. To, že mne ráno nakopl, nebylo nic proti tomu, co dělal Scottovi. Vždyť z něj vymlacoval duši. A Neadrs se mé tušení rozhodl potvrdit. Bez sebemenšího varování nakopl Scotta, který se svíjel bolestí, do žeber. Uslyšela jsem zapraskání a v první chvíli si myslela, že je po Scottovi.

"Prosím! Ať ho nechá být!!" zaječela jsem z plných plic a málem se svezla k zemi taky. Neadrs, který se připravoval k dalšímu výpadu, toho vážně nechal. Polykala jsem slzy a dusila se vzlyky. Tohle jsem nechtěla udělat.

"Má pravdu. Nech ho být, teď už nám toho stejně moc neřekne." Konstatovala Zaytsevová a povýšeně se podívala na Scotta. Neadrs vyšel z cely a zavřel za sebou mřížové dveře. Otočil se na patě a odešel z místnosti. Zaytsevová mi věnovala významný pohled a odešla taky. Sotva zmizeli za rohem, svezla jsem se k zemi a rozvzlykala se. Po čtyřech jsem se doplazila až přímo k cele, v níž byl Scott.

"Scotte…" vzlykla jsem. Napůl ležel, napůl seděl, oči měl pevně zavřené a těžce vydechoval. Vypadal, že by se rád ovinul pažemi, ale nemohl. "Scotte… já se hrozně moc omlouvám." Vzlykala jsem dál. Trochu pootevřel oči.

"Vím, jak to je. Neadrs mi to všechno s velkou radostí převyprávěl." Zasýpal. Úlevně jsem se rozplakala, že ho Neadrs nezmordoval tolik.

"Scotte…" víc jsem ze sebe nebyla schopna dostat.

"Misho, měla jsi možnost rozhodnout o tom, jestli budeš mít rodinu nebo ne. A rozhodla ses, a já to chápu." Řekl s vypětím sil. Protáhla jsem ruku mříží a konečky prstů se dotkla Scottovo tváře. Znovu zavřel oči. Řekla jsem to jediné, co jsem dokázala.

"Je mi to tak líto…"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ami Ami | E-mail | Web | 1. listopadu 2013 v 18:30 | Reagovat

PANEBOŽEEEEEEEEEEE, to si děláš srandu Berry, že jo? Proč jsi to takhle jenom ukončila? Chudáček Scott...Doufám, že bude v pořádku a hlavně doufám, že Prášek jednou vydáš!!!!!!!!!!!!

2 Zoey Zoey | 2. listopadu 2013 v 9:39 | Reagovat

Jooo do něj zmlaťte hooo proc ho treba jeste nezastrelil?  :D Chachcha. Pekna druha cast :)

3 blogctvrteholky blogctvrteholky | 2. listopadu 2013 v 14:09 | Reagovat

že tě jen ovládl Satan a proto děláš takové věci že jo?! Protože tohle... jak jsi to mohla dopustit, mučit Scotta! A jak to Misha mohla dopustit! Slitování ji nepomůže! Sakra, já tě opravdu zastřelím! :D Rychle další kapitolu a doufám, že s tím sakra něco uděláš...

4 Milča Milča | Web | 3. listopadu 2013 v 20:46 | Reagovat

Bože chudinka Scott :'(
Je mi ho tak líto, soucítím s ním :-\.
No snad další kapi nebude tak brutální :-D.

5 Rien Toute Rien Toute | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 14:23 | Reagovat

Po dlouhé době jsem zase začala číst prach a abych pravdu řekla, tahle scéna mě nějak extra nenadchla. Ne, že by to bylo špatné, to rozhodně ne, jen jsem zvyklá na daleko drsnější četbu. Jinými slovy, je to pro mě slabé kafe.
Jinak posílala jsem ti mail, tak si ho prosím přečti.

6 Berry Lettyen's Berry Lettyen's | Web | 4. listopadu 2013 v 22:13 | Reagovat

[5]: Chápu, že někomu to přijde, jako pohádka na dobrou noc, mě třeba taky, ale nejde tam tolik o tu drsnost té scény spíš o to, že se to všechno prostě podělá ještě víc než Misha čekala :-)
Žádný e-mail mi od tebe nepřišel tak nevím :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








NAŠE IKONKAKOMU FANDÍMESPOLUPRÁCE

|© Berry Lettyen's & Nox 2012 - 2014|design © Berry Lettyen's|všechna práva vyhrazena|